Poslední individuální disciplína měla dnes čekat na mistrovství Evropy na plavkyni Simonu Baumrtovou. Na start nejkratšího znakařského sprintu na 50 metrů se ale nakonec po vzájemné domluvě s trenéry nepostaví a bude se šetřit na polohovou štafetu. Bude tak mít zároveň dost času na to, vstřebat hodně nečekané nové zkušenosti. V Londýně už totiž zažila během pár hodin, jak dokáže být její sport krásný a zároveň i krutý.

Tento článek je více než rok starý.

9:10 20. května 2016 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Myslím, že jsem to hlavou hodně podcenila,“ komentovala svoji rozplavbu Baumrtová.

Bez zbytečně hraných gest a emocí ale s absolutním zaujetím sledovala chomutovská znakařka v Londýně poslední rozplavbu závodu na 100 metrů. Úvodní start nezvládla podle svých představ a tak o postup mezi semifinálovou šestnáctku musela hodně trnout.

Česká rekordmanka nechtěla věřit štěstí, které jí nakonec potkalo. Do poslední rozplavby nenastoupila nakonec velmi silná Nizozemka Toussaintová a Italka Panzierová, která skončila před ní, měla kvůli redukci počtu národů smůlu, že byly ještě lepší další dvě její krajanky. Ve finále tedy pro Baumrtovou poslední postupové 16. místo a motivace do boje o finále.

„Díky bohu za to. U mě je to už asi jen o hlavě,“ ulevila si česká znakařka.

V semifinále už Baumrtová nenechala nic náhodě, svůj čas vylepšila o necelou sekundu a už začala slavit postup do finálové osmičky. Pocity štěstí se ale ještě během oslavného rozhovoru v mixzoně po nečekaně rychlé poslední rozplavbě rozplynuly. Deváté, tedy první nepostupové místo, o přesně 2 setiny sekundy, tedy řekněme o nic.

„Asi jsem to zakřikla. Jak jsem měla ráno štěstí, tak teď to byla smůla. Rozhodly jen 2 setiny, to je opravdu vtipný,“ nemohla než si postesknout česká reprezentantka.

Dvě setiny, které rozhodly o tom, že už v Londýně nemohla Baumrtová zabojovat o olympijský A limit, který jí ještě na stometrové trati chybí. Během devíti hodin se neskutečné štěstí změnilo v neskutečnou smůlu a také ponaučení, že sport dokáže být nejen krásný ale i hodně krutý.

Michal Jurman, Stanislav Zbyněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít