Pro paralympionika Vašíčka je boccia náplní života. Při hře mu musí pomáhat asistentka

Na pohled pétanque a možná také šachy, podle taktických variant promýšlených v hlavě. I tak by se dalo charakterizovat sportovní odvětví zvané boccia. Na paralympiádě v něm české barvy reprezentují Kateřina Cuřínová a také Kamil Vašíček. Po úrazu páteře zůstal v roce 2004 na vozíku, zcela odkázán na pomoc druhých.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kamil Vašíček během paralympijské soutěže

Kamil Vašíček během paralympijské soutěže | Foto: Pavel Petr | Zdroj: Český rozhlas

Kamil Vašíček po úrazu vlastně zvládne samostatně pouze jízdu na elektrickém vozíku. Ovládá mobil a počítač se speciální pomůckou v ústech.

Boccia je pro něj náplní života. Této hře se věnuje od roku 2009 a je jasné, že bez asistentky Marie Maňákové se při hře neobejde.

Přehrát

00:00 / 00:00

S českým reprezentantem v boccie Kamilem Vašíčkem o jeho sportu mluvil reportér ČRo Pavel Petr

„Říkám jí, co chci a kam chci dát míček. Spoluhráčka Maruška se nesmí dívat do kurtu, dělá jenom to, co jí řeknu. Nesmí dělat ani žádná gesta. Jsme ale sehraní a víme o sobě, takže když jsem v přešlapu, tak mi dá signál,“ připomíná pětinásobný mistr České republiky.

V jeho sportovním odvětví nerozhodují o úspěchu rychlost nebo extrémní síla. Důležité jsou hlavně pevné nervy a taktika, jak naložit s šesti měkkými koženými míčky, které se hráči snaží dohodit k tomu menšímu, bílému. Záleží také na sehranosti dvojice.

„Mám tady desku na míče, takže před každým hodem zakulacuji míče, aby dobře jezdily. Ovládám také rampu – a podle toho, co mi Kamil řekne, tak dám větší nebo menší nástavec. Záleží, jestli chceme hrát do dálky, nebo vyrážet,“ říká asistentka Marie Maňáková. Celý zápas klečí nebo je v podřepu.

Bezruký stolní paralympijský tenista uchvátil svět. Hra mi změnila život, říká

Číst článek

Židličku, na rozdíl od soupeřů, nepoužívá. A to se hraje třeba celou hodinu.

„Mně to takhle vyhovuje. Někdo má židličky, ale mně by to překáželo. Radši máme volné pole.“

Z rampy Kamil Vašíček, i za pomoci speciálního tykadla, pouští míče do hry. Určuje také taktiku.

„Taktika je na Kamilovi. Musí se rychle rozhodovat, protože tam není čas na diskuse. Snažíme se spolupracovat, jak jen to jde,“ uzavírá povídání o boccie na paralympijském turnaji Marie Maňáková.

Pavel Petr, Jakub Knoll Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme