Tour je řehole, říká rozhodčí Miroslav Janout. Zvládnout mu ji pomáhají i jeho šediny

Češi nejsou jen v pelotonu Tour de France jako cyklisté. Kolem závodu najdete i mechaniky, novináře, ale i rozhodčího Miroslava Janouta, člena čtyřčlenné jury. Zkušený arbitr je jedním z 35 mužů, který může takový závod spoluřídit.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Miroslav Janout, jediný Čech mezi rozhodčími na Tour de France

Miroslav Janout, jediný Čech mezi rozhodčími na Tour de France | Foto: Tomáš Kohout | Zdroj: Český rozhlas

„Zásadním rozdílem je, že Tour de France je na rozdíl od ostatních závodů Grand Tour pod obrovským tlakem, stresem a kontrolou,“ srovnává Miroslav Janout Tour de France, Giro d'Italia a Vueltu.

Z obecně platné charakteristiky Tour de France tak vyplívá i základní rys nezbytný k tomu, aby rozhodčí zvládal svou práci dobře.

Přehrát

00:00 / 00:00

Tour není žádný výlet. Rozhodčí jsou pod obrovským tlakem, přibližuje Miroslav Janout atmosféru slavného závodu

„Zásadní je zachovat klid za každé situace. Kdybychom měli brát v úvahu všechny připomínky, tak nikdy nic nerozhodneme,“ vysvětluje.

Připomínkami myslí Miroslav Janout třeba námitky týmů a sportovních ředitelů poté, co s vedením závodu zastavili Tour po hromadném pádu ve třetí etapě. Stres a klid, to jsou dva faktory v přímém kontrastu.

„Věkově jsem tady historický monument. Mladí rozhodčí jsou hodně motivovaní, jejich reakce jsou kolikrát až neadekvátní. Ve sboru rozhodčích je proto vždycky někdo, kdo už něco prožil. Když ředitelé vidí někoho s šedinami, tak je věk zklidňujícím faktorem,“ popisuje 67letý arbitr.

Třetí vítězství pro Greipela. Německý spurter ovládl další těsný dojezd na Tour

Číst článek

Pevný soustředěný pohled, tu a tam naruší úsměv. Stisk ruky má Miroslav Janout tak neústupný, že je autorita lehce patrná. A to se hodí. Pokud totiž dojde k vážnému přestupku, tak i sám jeden rozhodčí může hned na místě ukončit cyklistovu pouť.

„Diskvalifikovat můžeme například, když vidíme závodníka, který je vysloveně zavěšený za motorovým vozidlem, to je bez diskuze okamžité vyloučení ze závodu,“ přibližuje pravidla.

Něco podobného se stalo ve 14. etapě, kdy Argentinec Sepulveda nastoupil na chvilku do auta a nechal se popovézt k mechanickému vozu svého týmu.

Ale to jsou výjimečnosti. Rozhodčí častěji řeší nedovolené občerstvování, popojetí za autem a menší prohřešky jako třeba vyměšování jezdců na dohled diváků.

Čtyři arbitři jedou na Tour v autech, šest na motorkách. Pozornost drží celý den. Než uzavřou etapu, dojedou na hotel a dostanou se do postele, je k půlnoci.

„Tour není žádný zážitek. Mnoho kolegů a přátel si myslí: ‚Ty se máš, ty jedeš Tour!‘ Žádný výlet to ale není. Já říkám, že Tour je řehole,“ usmívá se i přesto Miroslav Janout.

Tomáš Kohout, Marek Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme