Kvůli omezené svéprávnosti se Anna nemůže vdát. Dovolává se k NS
K Nejvyššímu soudu se brzy dostane případ, který je v Česku ojedinělý. Mladá žena s duševním postižením se dovolává práva, aby se mohla vdát. Chce si vzít přítele, ale soudy jí opakovaně manželství zakázaly kvůli omezené svéprávnosti. Podle jejího advokáta je to však v rozporu se základními lidskými právy.
Dvaatřicetiletá Anna Lendelová prochází naklizeným, světlým bytem.
Od kuchyňského stolu ji sleduje nemluvný přítel Vojta. Chodí spolu tři roky a v Habartově na Sokolovsku žijí v chráněném domě. „Povídáme si, koukáme na televizi a chodíme spolu ven,“ říká Anna.
Má sen - chtěla by se vdávat, jenže má omezenou svéprávnost, což vloni soud podle nového občanského zákoníku znovu potvrdil. O řadě věcí tak nemůže sama rozhodnout, a týká se to právě i svatby.
Duševně postižená žena se u NS domáhá práva na manželství, které jí soudy nižší instance opakovaně zamítly. V Česku je to výjimečný případ
„Nesmím si vzít přítele. Když si něco chci koupit, musela bych jít pořád za opatrovníkem. Chci se vdávat, protože se už nechci jmenovat Lendelová. Chci být paní Bílá,“ vysvětluje.
K zákazu není důvod, míní sociální pracovnice
O Annu se teď starají sociální pracovnice z Agentury pro chráněné bydlení Dolmen. Pro zákaz sňatku podle nich není žádný důvod.
„Je hodně šikovná. Na to, co potřebují, mají službu, mají pomoc asistenta, který tady plní nějakou roli, takže jim pomáhají s hospodařením, se vším. Není důvod, proč by se ti dva třeba nemohli vzít, protože naši podporu budou mít i do budoucna,“ upozorňuje Marcela Radová.
„Soud argumentoval tím, že slečna by mohla být přítelem, do budoucna manželem zneužita, co se financí týče, ale to je ošetřené tím, že by jí mohl zůstat opatrovník, který by jí spravoval finance a účet,“ dodává další sociální pracovnice Hana Reismüllerová.
Zákaz manželství ale není to jediné, co Anna nesmí.
„Nemůže prakticky skoro nic. Podávat žádosti o sociální dávky, jednat v pracovněprávních vztazích, nakládat s finančními prostředky, které převyšují částku 500 korun týdně. Na všechno potřebuje souhlas opatrovníka. Dávali jsme odvolání ke Krajskému soudu v Plzni,“ připomíná Marcela Radová.
Právník: Chceme před Ústavní soud
Soud pak potvrdil rozhodnutí sokolovského soudu. Anna ale sen na vdavky nevzdává. S právníkem Marošem Matiaškem podávají dovolání k Nejvyššímu soudu.
„Takovéto omezení umožňuje nový občanský zákoník, avšak je to hodně problematické a my se domníváme, že toto ustanovení je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a v rozporu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Zákon by neměl umožňovat, aby soudy individuálně znemožňovaly lidem se zdravotním postižením uzavírat manželství,“ myslí si Matiaško.
Celý případ by se nakonec mohl dostat i k Ústavnímu soudu.
Právník Maroš Matiaško rozebral v ČRo z právního hlediska příběh ženy s omezenou svéprávností, které soudy zatím brání v tom, aby se vdala
„Dokončujeme dovolání k Nejvyššímu soudu. Tento soud nemůže sám posoudit protiústavnost tohoto konkrétního ustanovení, nicméně může se v této věci obrátit na Ústavní soud, a to budeme navrhovat,“ vysvětluje právník.
Připomíná, že podle úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením má každý člověk se zdravotním postižením právo na manželství, bez ohledu na zdravotní postižení. K argumentu soudu, že by mohl manžel snadno paní Lendelovou podvést či zneužít, Matiaško říká:
„Tím si nejsem úplně jist. Zajisté může existovat nějaké riziko, když člověk uzavře manželství. Jistě může existovat nějaké riziko, když člověk uzavře manželství. Vzniká společné jmění manželu, vznikají zvláštní práva i povinnosti manželů. Ale otázkou je, zda se toto riziko týká pouze lidí s mentálním postižením?“
Podle ministerstva spravedlnosti je vždy na soudci, aby posoudil, proč a v jakém rozsahu člověka omezuje na svéprávnosti. Mělo by to být ale vždy v jeho zájmu.
Soudcovská unie dodává, že se zkoumají schopnosti člověka podrobně z mnoha hledisek. Konečnému verdiktu předchází kromě znaleckých posudků nově i opakované schůzky s duševně nemocnými. To proto, aby soudci měli věrnou představu o jejich stavu.
