Výživné na děti rodičů s nadstandardními příjmy musí mít přiměřenou hranici, řekl Ústavní soud
Stanovením příliš vysokého výživného pro dítě mohou soudy porušit právo rodiče na výchovu dítěte. Řekl to dnes Ústavní soud. Vyhověl tak stížnosti muže, který kvůli svým nadstandardně vysokým příjmům musel po rozvodu platit měsíčně statisícové výživné na svého nezletilého syna.
Podle soudce Tomáše Lichovníka soudy v tomto případě příliš mechanicky aplikovaly text zákona. Narušily tak právo otce na výchovu dítěte, ke které patří i naučit dítě hodnotě peněz.
„Výživné má být určitě daleko vyšší, než jsme zvyklí. Ale i takováto výše by měla mít své hranice. A to zejména s přihlédnutím k tomu, jaké jsou skutečné potřeby dítěte,“ uvedl soudce.
Ústavní soud rozhodoval v případu podnikatele, kterému soud po rozvodu nařídil platit na svého nezletilého syna výživné 100 tisíc korun měsíčně. Část peněz jde na účet syna, část dostává jeho matka. Protože o výživném rozhodl Okresní soud v Hradci Králově zpětně, vypočetl i dluh za uplynulých šest let přesahující 10 milionů korun. Odvolací soud tuto částku snížil na 8 milionů. Muž s těmito částkami nesouhlasil a podal stížnost k ÚS.
„Nemůže se jednat pouze o to, že budeme vycházet z výše příjmů a z toho mechanicky stanovíme výši výživného. Mělo by se odrážet od toho, kolik skutečně dítě potřebuje. Ale když to řeknu velmi zjednodušeně – nemělo by být pro dítě výhodou, jestliže se jeho rodiče rozvedou,“ říká Lichovník.
V některých zemích, například v sousedním Rakousku nebo Německu, je stanovena maximální hranice výživného. Podle Tomáše Lichovníka to ale v Česku není možné.
„Hranici výživného tam stanoví nejvyšší soud, není to nikde v zákoně. U nás to dost dobře možné není, protože Nejvyšší soud nerozhoduje v opatrovnických a rodinných věcech. Těžko se dá nastavit nějaká hranice, která by měla být vždy respektována,“ míní soudce.
