Tradičním stranám ubývají členové, lidovcům stejně rychle jako komunistům
Tradiční strany – s výjimkou sociálních demokratů – před podzimními krajskými a senátními volbami bojují s řídnoucí členskou základnou. Nejohroženějším druhem jsou komunisté. Méně se mluví o tom, že stejný problém mají křesťanští demokraté.
Poločas rozpadu – neboli doba, za kterou se počet atomů chemického prvku sníží na polovinu – je u KSČM 20 let. Mezi komunálními volbami 1994 a 2014 tato strana přišla o polovinu lidí na kandidátkách.
„Hlavní důvod je vymírání, máme průměr vysoko přes sedmdesát, výjimkou nejsou ani osmdesáti nebo devadesátiletí,“ připouští místopředseda KSČM Jiří Dolejš.
Jenže stejnou rychlostí ubývá i lidovců. Za dvě desetiletí i tato tradiční strana, silná hlavně na moravském a východočeském venkově, přišla o polovinu lidí z kandidátek.
Počet lidí na kandidátkách do komunálních voleb samozřejmě není totéž, co celkové množství straníků. Obě čísla nicméně míří na stejný problém: neschopnost strany nahrazovat staré členy novými a zapojit je do politiky.
V komunálních volbách kandiduje každé čtyři roky kolem 200 tisíc Čechů a strany do nich nasazují všechny, kdo se mohou ucházet o místo v zastupitelstvu. Když se kandidátky ztenčují, strany rychle ztrácejí pozice.
Počty členů, které politické strany zveřejňují, jsou navíc zatíženy velkým problémem - strany je zveřejňují dobrovolně a nelze je tedy kontrolovat. Obsazení kandidátek je oproti tomu ověřitelné a dohledatelné daleko do minulosti.
Komunistických zastupitelů je oproti roku 1994 čtyřikrát méně
KSČM je v komunálu tradičně velmi silná, před dvaceti lety byla s 18 tisíci kandidáty zdaleka nejpočetnější stranou. V roce 2014 už měla 9500 potenciálních obecních zastupitelů.
Mimo členů komunistům stabilně ubývají i voliči. V roce 1994 se do zastupitelstva probojoval každý třetí komunistický kandidát, předloni už byl úspěšný jen každý šestý.
Nižší počty kandidátů i jejich slabší úspěšnost vedly k tomu, že dnes v obecních zastupitelstvech sedí oproti polovině 90. let pouhá čtvrtina komunistů.
V příštích komunálních volbách bude zřejmě nejpočetnější ČSSD
Podle politologa Stanislava Balíka z brněnské Masarykovy univerzity se ovšem sestupný trend netýká pouze KSČM. „Politické strany jsou na ústupu,“ vysvětluje. „Celých dvacet let vyklízejí pozice ve prospěch nezávislých, či přinejmenším neparlamentních uskupení.“
Výjimkou z pravidla jsou sociální demokraté. Ti dokáží v komunálních volbách postavit každé čtyři roky přibližně stejné množství kandidátů. Jejich silnou pozici pak potvrzují i víc než dva tisíce současných zastupitelů. V tom mají před ostatními stranami náskok.
V příštích komunálních volbách se navíc ČSSD s vysokou pravděpodobností v počtu kandidátů poprvé dostane přes KSČM. V roce 2014 dokázali komunisté navzdory mizející členské základně stále postavit nejvíc kandidátů ze všech stran, 9500 kandidátů. V příštích volbách budou mít nejpočetnější kandidátku právě sociální demokraté.
Venkov je nestranický, politickým stranám zbývají velká města
Zároveň s tím, jak řídnou řady tradičních politických stran, přibývá nestraníků. V roce 1994 jich kandidovalo 100 tisíc (63 procent všech kandidátů), o dvacet let později už 178 tisíc (84 procent kandidátů).
S rostoucím zájmem ale nejsou spojeny větší zisky křesel. Nestraničtí kandidáti získávají v každých volbách kolem 50 tisíc mandátů. Ukazuje to, že i mezi nestranickými uskupeními sílí konkurence a politický boj se stále častěji odehrává bez asistence politických stran.
„Pro pochopení změny je potřeba vzít v úvahu velikost obce,“ vysvětluje politolog Balík. „Příběh není zajímavý v nejmenších obcích – tam politické strany v zásadě neexistovaly už ani v roce 1994. Na zajímavosti nabírá až v obcích od 500 voličů, kde k oslabení politických stran skutečně došlo.“
„Politickým stranám dnes v zásadě zůstává poslední ‚bašta‘ – města nad 5000 obyvatel, spíš ale až nad 15 000 obyvatel. V menších obcích je věc politického stranictví zcela či téměř ztracena,“ dodává Balík.
Znamená to, že převážná část lokálních zastupitelů není propojena s parlamentními stranami a vrcholnou politikou. Obce proto musejí hledat jiné, často neformální, cesty, jak získat vliv na celostátní agendu.
„Toto propojení často probíhá skrze zájmové svazy typu Svaz měst a obcí ČR, Sdružení místních samospráv či Asociace krajů ČR,“ uzavírá Balík. „V tuto chvíli fakticky mizí propojení nejmenších obcí s parlamentní úrovní. Do budoucna ale hrozí i rozpojení obcí větších, kdy se relativně snadno a rychle může stát, že územní samospráva nebude mít personální propojení na úroveň parlamentní.“
