Počet únosů vlastních dětí roste, hlavně ve smíšených manželstvích
Počet dětí, které vlastní rodiče unesou do ciziny, roste. Konflikty přibývají hlavně ve smíšených manželstvích, kde jeden z partnerů je cizinec. Před deseti lety řešily české úřady 17 únosů, loni už jich bylo 62. Čísla ale nezahrnují například rychlou dohodu mezi rodiči ještě před podáním žádosti o navrácení dítěte. Celkově je tak rodinných sporů ročně až pětkrát víc, tedy zhruba tři sta.
Nejdříve to vypadá jako idylická dovolená. Otec cizinec vezme svoji rodinu na Blízký východ nebo do Asie ke svým rodičům. Vzápětí ale oznámí své české manželce, že už v cizině zůstanou.
Pokud se jí to nelíbí, může se vrátit, ale bez dětí. Žena pak v zoufalé situaci podniká riskantní útěk s dětmi zpět do Česka.
Rodiče častěji unášejí své děti do ciziny. Před deseti lety řešily úřady 17 únosů, loni jich bylo 62. Podrobnosti zjišťovala Petra Benešová.
Tak vypadá jeden z nejčastějších scénářů mezinárodních únosů, kdy se rodiče ze smíšeného manželství nepohodnou. Ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová přidává příběh Češky, která se vdala v Itálii.
„Začaly neshody a nedorozumění, možná i podcenění hlubších znalostí o rodině partnera, tak se rozhodla vrátit do České republiky i s dítětem. Problém byl také ve velké žárlivosti manžela. Přál si, aby žena byla plně závislá na něm, nechodila do zaměstnání a holčičku svěřila jeho rodičům,“ vypráví Baudyšová.
Mnohdy se stává, že jeden z partnerů vezme tomu druhému pas a peníze, aby nemohl odcestovat. Podobných případů mnohonásobně přibývá i kvůli většímu počtu smíšených manželství. Stále více zoufalých rodičů se obrací na nadační Linku právní pomoci. Nejsou to ale jen matky.
„Zažila jsem, že se na nás obraceli i tatínkové. Žena s dítětem odjela a oni neměli možnost ho vidět. Jsou to často případy se Spojenými státy americkými,“ dodává Baudyšová.
Nejčastěji se unášejí děti z Česka na Slovensko, do Velké Británie a Německa. Naopak do Česka utíkají rodiče hlavně z USA, Slovenska a Itálie.
Situaci mohou zhoršit i prarodiče
Rodiče si mnohdy ani neuvědomují, že odvoz dítěte do jiného státu bez souhlasu partnera je mezinárodní únos a v některých zemích jde o trestný čin, popisuje vedoucí Linky Ztracené dítě Lucie Hermánková.
„Než udělám unáhlený čin, jako sbalím dítě a z cizího státu se odstěhuji do Čech, tak musím podniknout určité právní kroky. Když je neprovedu, tak jsem já ten pachatel,“ upozorňuje Hermánková. Většina zemí Evropské unie rodičovský únos dítěte postihuje trestně právně, Česká republika to jako trestný čin neposuzuje.
Za stát pomáhá rodičům se spory o dítě brněnský Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Ten se podle ředitele úřadu Zdenka Kapitána snaží o smírné řešení případu v každé fázi únosu.
Únosů dětí vlastními rodiči přibývá. Řeší je Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jeho ředitel Zdeněk Kapitán byl hostem Radiožurnálu
„Na počátku a dokonce i ve fázi, kdy je třeba už nařízen návrat dítěte. Všeobecně jsme v této snaze úspěšnější, za úspěch můžeme považovat dokonce i to, kdy se naprostá neschopnost spolu komunikovat změní v nějakou racionální komunikaci o osudu dítěte,“ popisuje.
V posledních letech vymýšlejí rodiče rafinovanější způsoby, jak o dítě bojovat. Například využívají Skype nebo e-mail jako prostředek k vydírání svého partnera. Dítě se snaží dostat na svou stranu, říká Kapitán.
„Kromě uskutečňování styku, používáme Skype také pro vedení mediací na dálku. Místo toho, aby Skype pomáhal, stává se velkým nepřítelem. V některých případech může válku mezi bojujícími rodiči zhoršit,“ vysvětluje.
Situaci mohou zkoplikovat také prarodiče, kteří konflikt přiostřují. Zejména pokud jsou z balkánských států, dodává Kapitán.
„Často se stane, že rodiče mezi sebou dospějí ke konsenzuálnímu řešení. Poté přednesou účty svým rodičům a je po dohodě,“ popisuje Kapitán.
Únosů dětí vlastními rodiči bude přibývat
Podle statistiky brněnského úřadu se počet rodičovských únosů zvýšil hlavně v letech 2011 až 2013. V roce 2001 to bylo 15 únosů, v roce 2005 19 únosů, v roce 2007 37 únosů, v roce 2010 43, v roce 2012 to bylo 67 a v roce 2013 62 únosů. Výrazně více se přitom unášejí děti z Česka než do Česka.
„Bavíme-li se o 60 případech ročně, zhruba 20 z nich jsou únosy do České republiky a 40 je z České republiky. Jsou to ale případy, kdy je podána formální žádost o navrácení. Ve skutečnosti únosové případy řešíme prakticky denně, většinou na preventivní úrovni,“ dodává kapitán.
Podle odborníků bude v následujících letech kvůli smíšeným manželstvím únosů dětí vlastními rodiči ještě přibývat.
