Nějakou formu sexuálního násilí nebo obtěžování zažila více než třetina Čechů. Vyplývá to ze sociologického průzkumu, který se nechala zpracovat nezisková organizace Persefona.

Tento článek je více než rok starý.

11:29 4. října 2016 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Většinu případů ale nikdo nenahlásí. Oběti nahlásí pouze 3 až 8 procent těchto případů. Bojí se totiž reakce svého okolí. „Nějaké pocity viny, pocity studu, strachu, strachu z reakce okolí, odsouzení, z nevědomosti, toho, že se bude ten pachatel nějakým způsobem mstít. Velmi výrazné obavy jsou tam právě od toho, že ony budou odsouzeny, že se nesetkají s pochopením,“ vysvětluje ředitelka neziskové organizace Persefona Jitka Čechová.

Vážným problémem je, že sexuálního násilí se dopouští často někdo blízký nebo dokonce příslušník rodiny. Představa, že většina znásilnění se odehraje v parku nebo na nějakém odlehlém místě, je jen mýtem.

Ne znamená ne. Německo zpřísnilo zákon trestající znásilnění

Číst článek

Oběti by se měly obrátit na policii. Ta se ale postará jen o vypátrání útočníka a sesbírání důkazů pro soud. Samotné oběti však z psychologického hlediska příliš nepomůže. Podle Čechové je ještě velký prostor na rozšíření psychologické pomoci v České republice.

„V tuto chvíli, pokud se pohybujeme na poradenské sociální oblasti, tak jsme tady s tímto zaměřením dvě organizace v České republice. Ty ostatní se šířeji zaměřují na pomoc obětem trestných činů, a nebo přímo obětem domácího násilí,“ říká Čechová.

Oběti se mohou o psychologickou pomoc obrátit na organizaci Bílý kruh bezpečí, občanské sdružení Podej ruku nebo právě na organizaci Persefona.

Martin Karlík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít