Štěpán Mareš by chtěl přispět karikaturou do nového vydání Charlie Hebdo
Ve středu znovu vyjde satirický francouzský týdeník Charlie Hebdo, jehož redakce se minulý týden stala terčem teroristického útoku. Magazín má mít tento týden mimořádný náklad milion kusů oproti běžným 60 tisícům. Chce do něj přispět také jeden z nejvýraznějších českých karikaturistů Štěpán Mareš.
„Hned po těch strašných událostech se začaly šířit karikatury, kresby a různé články a slogany na podporu svobody slova a zbylých kreslířů i jako in memoriam vůči zemřelým. Takže jsem se rozhodl snad hned druhý den,“ popisuje Štěpán Mareš, kdy se zrodila myšlenka nakreslit karikaturu do připravovaného vydání časopisu Charlie Hebdo.
Štěpán Mareš přispěje do nového vydání Charlie Hebdo. Důvody ke svému rozhodnutí popsal v rozhovoru na Radiožurnálu
Kolik prací už jste vymyslel?
„Mám jich v hlavě asi pět a hotové mám z toho čtyři.
Vy jste známý jako jeden z autorů Zeleného Raula. Zaznamenáte i v něm události předešlých dní ve Francii?
„To už jsem zaznamenal. Dneska byla v Reflexu uzávěrka, komiks Zelený Raul vyjde ve čtvrtek a je tam barvitě popsáno a nakresleno z našeho úhlu pohledu, co se stalo, jak se to děje a proč. Je to takové vyjádření solidarity s autory.“
Jak byste hodnotil karikatury časopisu Charlie Hebdo z pohledu nepsaného autorského tabu?
„Karikatury jsem znal už před tím z internetu a nepřišly mi nějak provokující. Vím, že určitě mohly někoho urážet, to se vždycky zcela jistě najde někdo, komu se to nelíbí. Ale mě to neuráželo, a naopak jsem si říkal, že jsou to karikaturisté odvážní a že si uměli dělat legraci absolutně ze všeho. To nebylo jenom z islámu, oni si dělali legraci ze všech různých náboženství, ale i z politiků napříč spektrem. To se mi líbilo.“
Ovlivní útok v Paříži vaší práci karikaturisty?
„Já myslím, že ne. Jestli to můžu malinko srovnat, my děláme něco podobného v Reflexu, kdy se Zelený Raul také snaží strefovat a dělat si legraci z politiků, ať jsou z levé či pravé strany, ať jsou malí, velcí, tlustí nebo žlutí. A děláme si legraci i z náboženství, byť, pravda, u nás to není až tak frekventovaná otázka.“
Takže po tom, co se stalo, byste se nebál udělat karikaturu, která by byla nějakým způsobem kontroverzní?
„Neříkám to jako hrdina, ale myslím si, že nebál, i když pár lidí se mě už na to ptalo a říkali mi, že Francie není tak daleko. Evropa je vlastně poměrně malá a co se nám zdá nemožné, tak klidně třeba za rok, za dva nebo za tři může být bohužel i u nás běžnou věcí. Stát se může cokoliv, takže ne že bych hrdinně chodil a nastavoval hruď někde na ulici, ale zase kdybych se bál, tak bych nemohl kreslit vůbec.“
