Tomáš Šmíd: Zemanova kondolence do Uzbekistánu? Nehorázná blbost, po zemanovsku řečeno

Když politické vedení Uzbekistánu konečně oficiálně potvrdilo skon prezidenta Islama Karimova, přišlo do Taškentu mnoho kondolencí. K zástupu světových hlav států se připojil i český prezident Miloš Zeman, a to těmito slovy:

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Zeman jmenoval Jiřího Rusnoka guvernérem ČNB

Prezident Zeman jmenoval Jiřího Rusnoka guvernérem ČNB | Foto: Filip Jandourek

„Vážený pane předsedo, s hlubokým zármutkem jsem vyslechl zprávu o skonu prezidenta Uzbekistánu Islama Karimova. V jeho osobě Vaši vlast opustil významný státník a důležitý spojenec v boji proti radikálnímu islámu, který je právem považován za jednu z největších hrozeb dnešního světa. Prezident Karimov se do historie zapíše nekompromisním postojem vůči terorismu, což je postoj, který jistě bude inspirací pro dnešní i budoucí generace státníků v této citlivé oblasti. Dovolte mi, abych Vám, rodině pana prezidenta a uzbeckému lidu vyjádřil svým jménem i jménem občanů České republiky upřímnou soustrast. S úctou Miloš Zeman Prezident České republiky.“

Soustrast ano. Ale opatrně

Vyjádřit soustrast v případě úmrtí hlavy států patří k dobrému diplomatickému bontonu, a to bez ohledu na skutečnost, co si kondolující hlava státu myslí. Čili soustrast ani nemusí být upřímná, ale vyjádřena by být měla. Pokud se samozřejmě nejedná o hlavu státu země vysloveně nepřátelské, či se kterou je dokonce veden válečný konflikt. To už by té neupřímnosti bylo moc.

Opatrně by se ovšem mělo zacházet s kondolencemi k úmrtí nejvyšších představitelů států, které jsou nedemokratické, v masovém měřítku porušují lidská a občanská práva či se jedná o vyslovené despocie a totalitní režimy. I hlavám nedemokratických států se za jistých okolností kondolovat může, systém mezinárodních vztahů není a nikdy nebude mít standardy vzorného skautského oddílu, nicméně zde je velmi důležité vážit slova, jejich vyznění, a dokonce i jejich počet.

Pohřeb prezidenta Uzbekistánu Islama Karimova | Foto: Reuters

A v případě kondolence prezidenta Zemana je ke kritice důvod. Pokud by si v Karimovově případě vystačil s délkou a dikcí kondolence, kterou věnoval nejen sportovní, ale i celospolečenské legendě Věře Čáslavské, která naši vlast pozitivně proslavila vskutku globálně (což vřele ocenil i prezident bývalého člena federace, kterou paní Čáslavská reprezentovala, Andrej Kiska), nebylo by co řešit.

V Uzbekistánu pochovali prezidenta Karimova. V zemi začal třídenní státní smutek

Číst článek

Nicméně prezidentu Zemanovi stál za víc vůdce středoasijského nedemokratického státu, který má navíc na rukou bez přehánění potoky krve. Karimov v jistý moment skutečně protnul své zájmy se zájmy západních mocností v čele s USA ohledně boje proti islamistickému extremismu v Afghánistánu, nicméně nazvat ho inspirativním státníkem v boji proti terorismu, je - řečeno zemanovským slovníkem – nehorázná blbost.

„ "Celá řada skutečných islamistických extremistů z Islámského hnutí Uzbekistánu zmizela do Vazíristánu a dalších oblastí na afghánsko-pákistánském pomezí, a karimovovské brutální represe dopadaly na celou řadu opozičníků a hlavně obyčejných občanů, kteří měli s islamismem pramálo společného, natož s islamismem radikálním." “

Potoky krve

Hlava Uzbekistánu pod zástěrkou boje proti radikálnímu islamismu likvidovala veškerou opozici, a to nejen politickou, ale i občanskou. Celá řada skutečných islamistických extremistů z Islámského hnutí Uzbekistánu zmizela do Vazíristánu a dalších oblastí na afghánsko-pákistánském pomezí, a karimovovské brutální represe dopadaly na celou řadu opozičníků a hlavně obyčejných občanů, kteří měli s islamismem pramálo společného, natož s islamismem radikálním.

Nejtypičtějším příkladem jsou stovky mrtvých demonstrantů v Andižanu z roku 2005, ale umučených, zmrzačených, beze zpráv zmizelých a léta vězněných občanů, které režim šmahem označoval za islamisty, byly další stovky až tisíce. O potlačování svobody slova, shromažďování a dalších represích již netřeba ztrácet řeč.

Uzbecký prezident si nepřeje mezinárodní vyšetřování násilností

Číst článek

Ale abychom nezveličovali Zemanovu příchylnost k zesnulému orientálnímu despotovi – kondoloval, byť méně devótně, a hlavně ve svém úřadu Karimovovu politiku přímo podporoval i nositel Nobelovy ceny míru a dosluhující americký prezident Barack Obama.

Autor je politolog a bezpečnostní analytik. Vystudoval historii a politologii na Masarykově univerzitě v Brně, tamtéž přednáší bezpečnostní a strategická studia. Odborně se zabývá především problematikou ozbrojených konfliktů, organizovaného zločinu a selhávání státní moci. Teritoriálně se soustředí především na přední Eurasii, obzvláště na oblast Kavkazu.

Tomáš Šmíd Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme