Prezident Miloš Zeman dnes na Pražském hradě udělí a propůjčí státní vyznamenání 36 osobnostem. Mezi oceněnými budou například zpěvák Václav Neckář, fotbalista Pavel Nedvěd, herečka Jitka Frantová Pelikánová a zakladatel babyboxů Ludvík Hess. In memoriam získají státní vyznamenání student Petr Vejvoda a politici Pavel Dostál a František Kriegel.

Tento článek je více než rok starý.

4:35 28. října 2015 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Šestnáctiletý Petr Vejvoda loni ve Žďáru nad Sázavou zachránil svou spolužačku, na kterou ve škole zaútočila nožem psychicky nemocná žena.

Chlapce ale několikrát bodla do hrudníku a on zraněním podlehl. Prezident Miloš Zeman mu za jeho odvahu udělí in memoriam státní vyznamenání, jak uvedl už letos v dubnu.

„S hlubokou lítostí a úctou říkám, že pan Petr Vejvoda bude oceněn ještě jednou - bohužel in memoriam - 28. října, kdy obdrží medaili Za hrdinství,“ oznámil tehdy Zeman.

Petr Vejvoda už za svůj čin dostal in memoriam cenu za nejlepší záchranářský čin roku 2014 a Cenu Michala Velíška.

Státní vyznamenání dnes z rukou prezidenta převezme také zpěvák Václav Neckář, a to za přínos české pop-music. Vrchol kariéry zažil v 60. letech, popularitu ale neztratil ani v době normalizace a následujících polistopadových letech.

Křehký mladík s nevinnou tváří nevynikal jen jako interpret lyrických balad, ale i rockenrollových songů, které v 60. letech zpíval společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou v triu Golden Kids.

Tehdy také vytvořil své největší hity - Stín katedrál, Lékořici nebo Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě.

„Nejlepší pohled nazpět je rok 1965, 1966, kdy jsem točil první film a přišel jsem do Rokoka,“ vzpomíná Neckář.

V roce 1968 zazářil také v oscarovém filmu Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky. Následovaly hlavní role ve Skřiváncích na niti a v hudební pohádce Šíleně smutná princezna.

Zároveň ale Neckář pokračoval v pěvecké kariéře. Když v roce 1970 zanikly Golden Kids, založil společně s bratrem Janem skupinu Bacily, se kterou vystupuje dodnes.

Zvrat v Neckářově kariéře nastal v podstatě až v roce 2002, kdy zpěváka ranila mozková mrtvice. Dlouho nemohl mluvit a zapomněl všechny texty.

Comebacku se dočkal až v roce 2011, kdy s kapelou Umakart nazpíval soundtrack k filmu Alois Nebel. Jeho součástí byla i písnička Půlnoční.

„Mám štěstí, že mě našly další generace muzikantů a daly mi důvěru. Docela to vyšlo a spousta lidí si to zpívá,“ uzavírá Neckář.

Státní vyznamenání dnes prezident Miloš Zeman udělí také herečce Jitce Frantové Pelikánové, manželce zesnulého novináře a politika Jiřího Pelikána. Ocení ji za celoživotní dílo na divadelní i filmové scéně.

V poslední době ale média spekulují o její možné spolupráci s StB. Informaci přinesl v polovině října server Aktuálně.cz. Herečka to odmítá.

V 60. letech hrála Frantová Pelikánová v dětském seriálu Robot Emil. Herectví vystudovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. O této profesi prý snila už jako malá:

„Od malička jsem věděla, že budu herečkou. Setkala jsem se s jednou bývalou spolužačkou z gymnázia, která mi říkala: ‚Já si pamatuji, že jsi jednou před tabulí prohlašovala, že budeš herečkou. Všichni se smáli, ale ty jsi říkala, že to víš.‘“

Nad Prahou proletí tři armádní letouny. Česko si připomíná 97 let od založení republiky

Číst článek

Vedle herectví studovala také zpěv, tanec a pantomimu a už při studiu účinkovala v brněnském rozhlase.

„Mám ráda rozhlas. V rozhlase jsem dělala spoustu činoher u Jiřího Horčičky, u Jiřího Rolla a u dalších režisérů, se kterými jsem velice ráda pracovala,“ vzpomínala herečka.

Klíčové pro Jitku Frantovou Pelikánovou ale bylo a je divadlo. Koncem 50. let přišla do Prahy a stala se členkou Divadla Rokoko, hrála i v Hudebním divadle v Karlíně.

Zlom v jejím životě nastal po sovětské okupaci Československa v roce 1968. Její manžel Jiří Pelikán byl z místa ředitele Československé televize přeložen na nižší diplomatický post do Itálie. Oba manželé pak v této zemi požádali o politický azyl.

„Chtěla jsem hrát, chtěla jsem pracovat a můj manžel, který znal tolik řečí a kterého znal celý svět, mohl v cizině pro Československo mnoho udělat a pokračovat ve své práci,“ řekla.

V Itálii žije Frantová Pelikánová dodnes, často ale cestuje a hraje divadlo po celé Evropě.

Eliška Malínská, Tereza Chlubná, Markéta Kaňková, Klára Vičíková, Anna Jadrná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít