Zbylá jídla z restaurací pro bezdomovce po vzoru Brna Praha nechystá
Nápad nasytit neprodaným jídlem z restaurací lidi v nouzi se v Brně osvědčil. Přes nespornou užitečnost projektu se v Praze nic takového nechystá. Přitom právě do metropole přijíždí řada bezdomovců z celého Česka - žije jich tu několik tisíc.
V jihomoravské metropoli se za necelé čtyři měsíce zvýšil počet rozdaných porcí z několika desítek na několik set. Pražští restauratéři jídlo bezdomovcům nedávají, a tak lidé z občanského sdružení Naděje musejí vařit z potravin, které se neprodají v supermarketech.
„Jídlo získáváme převážně z darů, z darovaných potravin. Potom v naši sociální kuchyni jídlo připravujeme. Chceme lidem vždy nabídnout čaj, namazaný chléb či polévku. Nabídka se ale odvíjí od toho, jaké potraviny se nám podaří sehnat,“ říká ředitelka pražské Naděje Petra Lakatošová.
Realizaci projektu Jídlo pro bezdomovce přiblížila v Odpoledním Radiožurnálu redaktorka Květa Moravcová.
Podle ní se tak podaří denně nasytit zhruba 13 procent všech bezdomovců v Praze. Brněnský nápad angažovat majitele restaurací se jí zamlouvá, s jeho realizací v Praze by ale potřebovala pomoci:
„Pro nás aby ta pomoc byla skutečná, bychom potřebovali aspoň 150 porcí teplého jídla. Kdyby město zaplatilo tak, jak je to v Brně, řidiče a auto, tak by to určitě byla velká pomoc.“
Praha má jiný program pro bezdomovce
Podle pražského radního Jiřího Janečka jsou projekty jako je Jídlo pro bezdomovce demotivující. „My máme jiné programy. Bezdomovci musí pracovat a pak jsou jim poskytovány samozřejmě sociální služby, včetně stravy,“ uvedl.
Podle sociálních pracovníků je ale 75 procent bezdomovců duševně nemocných. Pro všechny pak bezplatná pomoc pražské Naděje znamená pocit jistoty.
„Já jsem tady na přeskáčku. Nějakou dobu jsem pracoval na diagonále v Horních Počernicích, tak jsem sem nepotřeboval docházet. Pak jsem se zase dostal do nějaké krize, přišla zima, přišel jsem o bydlení, práci. Pracoval jsem také u bezpečnostní agentury, tam neplatili, zase jsem hledal práci. A sem se rád vracím,“ přiblížil svoji situaci pan Šimůnek, který žije na ulici střídavě devět let.