Podzemní vody u Stráže pod Ralskem jsou znečištěny těžbou uranu

Výstražná značka na stavbě (ilustrační foto)Foto:  Comstock Images

Představte si, že vám pod nohama syčí miliony tun kyseliny sírové. To je realita Stráže pod Ralskem. Hlavně za normalizace se v tomto severočeském městě dobýval uran. Těžaři k tomu používali speciální metodu - loužení rudy pomocí kyseliny sírové. Dnes je touto látkou kontaminováno 370 milionů kubíků podzemních vod. Odstranění kyselinového jezera začalo v roce 1996 a celkem vyjde daňové poplatníky na padesát miliard korun. V oblasti natáčel Petr Kořínek.

Po cestě do Stráže pod Ralskem zastavuji v Hamru na Jezeře. To muselo být za komunismu kvůli těžbě uranu vypuštěno. Teď na hladině obnovené vodní nádrže plave trs leknínů, kousek odtud vyvádí labutí pár mladé. Idylku narušuje vědomí, že pod vrchem Ralsko zamořuje podzemní vody 4,5 milionů tun koktejlu, který obsahuje snad všechny zástupce chemických prvků. 

Josef Jadrný ze sdružení Naše Podještědí má strach o pitnou vodu: „Ty sanace neprobíhají tak, jak je obecně deklarováno. My si myslíme, že ta čísla jsou jiná, podmínky v podzemí jsou horší. Chceme udělat nezávislá měření, nezávislé vrty a pomalu dokázat, že není všechno tak v pořádku, jak se zdá.“ 

Jak je to ve skutečnosti se vydávám zjistit do státního podniku Diamo ve Stráži pod Ralskem. Na místo činu mne bere současný šéf sanace Tomáš Rychtařík. Je ironií osudu, že v 80. letech uran sám těžil jako dělník. 

Na vyluhovacích polích ze země čouhají tisíce trubek. Jsou to vysloužilé vrty, kterými se 300 metrů hluboko stříkala kyselina. 

„Tímto vrtem se kyselina sírová tlačila do podzemí, naloužila uran a jiným systémem podzemních vrtů byla vyčerpána na povrch. Na chemické stanici byla zbavena uranu. Roztok byl dokyselen a zpětně vtláčen pod zem,“ vysvětluje Rychtařík. 

Nasedáme do auta a nasedáme do chemičky. To je jedna ze zastávek kontaminovaného roztoku. Později od ní složitá technologie oddělí uran a kamenec. 

Těžební věž, pozůstatek těžby uranuFoto: Jan Rosenauer

Kyselina prý nepronikla do spodní vody jen proto, že většina látek je v dolní vrstvě spodní vody s názvem cenomanská. Nad ní se nachází další vrstva, turonská. V ní je asi půl procenta kontaminantů. Ty se ale na úroveň, z níž pije Liberec a severní Čechy díky neustálému odčerpávání nedostanou. 

„Hladinu jsme tam srazili natolik, že v celé ploše vyluhovacích polí je přetlak vrchní vrstvy na spodní a mezi nimi je rozdíl 20 až 40 metrů,“ říká Rychtařík. 

Místní se nebojí 

Mé kroky vedou ke starostce Stráže pod Ralskem Věře Reslové. Bývalá zaměstnankyně Diama obavy aktivistů nesdílí: 

„Samozřejmě probíhají sanační práce a tušíme, že už to nabere nějakého konce. Takže jsme sžití.“ 

Stejně mluví i místní. Pokud v Diamu sami nepracují, tak tam dělají jejich blízcí. Na odboru ekologických škod ministerstva životního prostředí úředníci informují, že je Stráž pod Ralskem pod pravidelnou kontrolou. Díky probíhající sanaci je riziko kontaminace pitných vod údajně minimální.