Zkušenou dálkovou plavkyni Pechanovou už jen tak něco nerozhodí. Vím, že nejsem rychlá, řekla v Riu
Přerušila kariéru, narodila se jí dcera Pavlína, přesto stále snila o tom zúčastnit se svých čtvrtých olympijských her v kariéře. Sen přetavila plavkyně Jana Pechanová ve skutečnost v brazilském Riu de Janeiru, kde jí coby nejstarší účastnici závodu na 10 kilometrů, už zase tolik o konečný výsledek nešlo.
Brazilská hudba, hejno vrtulníků nad hlavou a vojenská bitevní loď na dohled od pláže Copacabana.
I takové byly kulisy, které doprovázely medailistku ze světových a evropských šampionátů na jejím čtvrtém olympijském startu v kariéře.
Poprvé, ještě coby bazénová plavkyně, se Jana Pechanová představila už v roce 2004 v Aténách. Letos v Riu byla v 35 letech nejstarší účastnicí dálkoplaveckého klání na deset kilometrů.
O tom, že se postaví na start olympijského závodu, snila poslední dva roky. A dočkala se na poslední chvíli – při červnové kvalifikaci v Portugalsku.
„Jak jsem byla dojatá v Setúbalu, teď tolik třeba ne. Nervozita nebyla vůbec žádná. Jak jsem po Londýnu byla hodně zklamaná, v Riu ne. Vím, že nejsem rychlá,“ uznává Pechanová. Nakonec z toho bylo v Brazílii 19. místo.
Do Tokia už nechce, ale možná změní plány
Plavci startovali překvapivě nikoli z pontonu, ale přímo z vody. V závodě navíc nefungovala časomíra a brazilští organizátoři obecně nevěděli, kam dřív skočit.
I kdyby ale byly třímetrové vlny a plavalo se v odpadcích, úsměv by to tentokrát české plavkyni z tváře nevymazalo. Šlo totiž o výjimečný závod, její poslední olympijský v kariéře.
„Myslím si, že Tokio bude hezké. Ale nevím, co by se muselo stát, abych začala plavat na Tokio. Na druhou stranu plány jsou od toho, aby se měnily, takže uvidíme,“ nechává si Pechanová otevřená zadní dvířka směrem k roku 2020.
A kdyby už na příštích olympijských hrách skutečně nestartovala, může i tak spokojeně uzavřít svou kariéru.
