Mají školu bez zvonění. Doma je učí rodiče
Děti z domácí školy neznají zvonění na přestávky ani na hodiny. Neví, co je to školní lavice. Učiteli jim jsou totiž jejich rodiče. Doma se v Česku od malička učí téměř pět set dětí. Ministerstvo školství už před pěti lety povolilo individuální výuku na prvním stupni. A právě teď dokončuje testování domácí školy i od šesté do deváté třídy.
Tahle skladba se jmenuje Moře. Složila ji čtrnáctiletá Sára, žačka deváté třídy, která tuto skladbu svým spolužákům nikdy nezahraje. Žádné totiž nemá. Její rodiče ji neposílají do školy. Bydlí na vesnici, do města je špatné spojení, a navíc si její matka Gabriela Soukupová myslí, že doma své děti naučí víc než ve škole.
„Tím, že jsou děti nadané, nám tenhle způsob výuky vyhovuje. Když dítě chodí na střední školu běžným způsobem, stráví tam osm devět hodin denně. To je škoda. Takhle děti hrají každé na dva nástroje, studují tři nebo čtyři jazyky – domácí výuka je zkrátka časově hospodárnější,“ vysvětluje mi.
Energická matka učí všech šest svých dětí. Většinou v kuchyni, na gauči nebo u klavíru. Přestože to vypadá jako rodinná pohoda, jejich výuka má podle Gabriely Soukupové jasný řád.
„Každý už ví, kdo má jaký úkol. Například Sára na druhém stupni už se učí prakticky sama, jen jazyky ji učím já. Kluci mají pracovní sešity, já u toho vařím. Takže si otevřou pracovní sešit, vědí, že mají udělat dvě strany,“ dozvídám se.
„Mě baví čeština. Musím mít sešit, kde mám mluvnici, na konci mám diktáty,“ ukazuje mi Sára.
A tak zatímco Sáru baví čeština, jejího mladšího bratra Samuela hlavně matematika. „Měl jsem třeba vypočítat podle jízdního řádu, jakým vlakem pojedu v 18.30 do Brna.“
Na přezkoušení do základní školy chodí děti jednou nebo dvakrát za půl roku. Testy jsou písemné i ústní, formu si určuje sama škola. Aby je mohli doma učit rodiče, musí mít maturitní vzdělání. A pokud mají starší dítě na druhém stupni, tak i vysokoškolský diplom.
Kritici domácího vzdělávání tvrdí, že dítě je v domácí škole vyčleněno z kolektivu a neumí se zapojit do společnosti. To však Gabriela Soukupová odmítá.
„Tím, že mají děti domácí školu, mají čas na více kroužků než děti, které chodí do běžné školy. Mají tedy tolik jiných možností, jak se setkávat s ostatními dětmi, že o kolektiv určitě ochuzeny nejsou. Naopak domácí školáci lépe vycházejí s ostatními lidmi kolem sebe než děti z běžných škol. Ty jsou totiž zvyklé vycházet pouze se svými vrstevníky.“
Domácí škola má už téměř třicetiletou tradici v Americe. Běžná je také v mnoha evropských zemích. V Česku je zatím povolena jen na prvním stupni. Ten druhý se teprve na vybraných školách testuje.
