Účastníci pietního aktu vzpomněli na oběti dopravních nehod
Předposlední listopadový víkend patří už tradičně Památce obětí dopravních nehod. Letos sice na našich silnicích umírá méně lidí, ale přesto při nehodách vyhaslo už 671 životů. Nejen na ně dnes vzpomněli účastníci pietního aktu u Památníku obětí dopravních nehod na nultém kilometru dálnice D1 na pražském Chodově.
Podle Stanislava Vondrušky, zakladatele Českého sdružení obětí dopravních nehod, je to příležitost, jak bezpečně uctít své blízké.
„Když jsme viděli , jak rychle roste počet pomníčků v okolí jednotlivých silnic, ty lidi naprosto chápeme, protože víme o čem je řeč. Ale na druhou stranu je to vlastně zase cesta do pekel. Protože tím, že jsou poměrně blízko u silnic, může to snižovat pozornost řidičů a podobně,“ uvedl.
O projektu (Ne)zvratné osudy jsme na Rádiu Česko hovořili s Pavlem Jedličkou, který přišel při dopravní nehodě o nejbližší.
Podle něj je tak památník vhodné místo na uctění památky. „Aby lidé třeba jednou za rok, nebo když ucítí potřebu, tam nějakou kytičku položili a na člověka, o kterého přišli, zavzpomínali,“ dodal.
Na Chodov přišel i pan Pavel Jedlička, který před třemi lety přišel při tragické dopravní nehodě o své nejbližší. Kvůli tomu se zapojil do projektu (Ne)zvratné osudy.
„ V rámci projektu jezdíme po středních školách a vyprávíme studentům třetího ročníku naše příhody. Já coby pozůstalý, potom je tam viník nehody a účastník dopravní nehody. Říkáme jim prostě to, co se děje na silnicích, co se nám nelíbí co by se mohlo změnit. Oni jsou právě ta kritická hranice - 18 až 22 let – kdy je ta nehodovost v ČR největší,“ řekl na Rádiu Česko.
Co se týče starosti o pozůstalé po obětech dopravních nehod ze strany státu, není podle Jedličky vyhovující. „V mém případě to budou v únoru čtyři roky a jsem v podstatě pořád na začátku. Viník by sice potrestaný, ale to bylo všechno. Já chci bojovat dál, protože tam nevidím pouze jednoho viníka. Ale přehazují si to jako horký brambor,“ dodal.
