‚Bojím se, že mě zlomí mučení. Nepřežiju déle než týden.‘ Uvězněný kritik Kremlu prosí o pomoc
„Jestli mě budou znovu mučit, pravděpodobně nepřežiju déle než týden. Můžou ti říct, že jsem spáchal sebevraždu, ale to bude lež. Miluju tě.“ Ildar Dadin, první Rus uvězněný na základě nového zákona za opakované protesty proti Kremlu, si v otevřeném dopisu manželce stěžuje na surové a systematické týrání a prosí o co nejrychlejší pomoc. Užití hrubé síly proti Dadinovi v úterý potvrdil ruský kárný úřad.
„Nebojím se smrti. Bojím se, že mě zlomí mučení a poddám se jim. Pokud v Rusku ještě nezničili Výbor proti mučení, prosím o jejich pomoc k zajištění mého práva na život a bezpečí a také (práv) dalších vězňů. Prosím tě, abys veřejně odhalila, že mi major Kossijev otevřeně vyhrožoval, že mě zabije. (…) Čas hraje proti mně,“ stojí v Dadinově dopisu, který je datován pondělkem 31. října 2016 a kromě manželky Anastasije je adresován také světové veřejnosti. List v úterý jako první zveřejnil zpravodajský server Meduza.io, další světová média následovala.
Příběh vězněného kritika Kremlu. Je připravený obětovat své zdraví i život, říká jeho manželka
Číst článek
Ildar Dadin je známý opoziční aktivista, který před svým uvězněním proslul sóloprotesty proti režimu Vladimira Putina - stávající vládce Kremlu je podle aktivisty „hanbou Ruska“.
Jenže vytrvalými demonstracemi se Dadin provinil proti nedávné úpravě ruského trestního zákoníku, konkrétně proti článku 212.1, který stanovuje trest pro ty, kdo „opakovaně porušují zavedený pořádek organizováním nebo pořádáním schůzek (nebo) shromáždění.“ Loni v prosinci ho za to moskevský soud potrestal třemi lety odnětí svobody, které odvolání zkrátilo na dva a půl roku. (Dva roky starý zákon je reakcí ruského režimu na velké protivládní protesty v letech 2011 a 2012. Dadin je prvním člověkem, který byl na jeho základě poslán do vězení – pozn. red.)
"Putin - hanba Ruska". Zásahy proti Ildaru Dadinovi:
34letý Dadin, jehož lidskoprávní sítě v Rusku i zahraničí pokládají za politického vězně, je nyní internován v trestanecké kolonii číslo 7 ve městě Segeža v severozápadním Rusku. V dopise tvrdí, že ho dozorci i samotná správa věznice systematicky týrali, protože trval na svých právech a protestoval proti jejich porušení.
Dadin líčí, že do něj opakovaně kopala asi desítka lidí naráz, načež ho topili v záchodové míse; posléze mu spoutali ruce za zády a zavěsili ho za ně ke stropu jako kus masa. Údajně mu také vyhrožovali znásilněním. Pak ho prý bili pravidelně, den za dnem.
Hongkongské utahování šroubů. Skončilo poslední knihkupectví, kde si Číňané četli o sexu i demokracii
Číst článek
‚Síla a zvláštní opatření‘
Detailní popis mučicích metod zakončuje Dadin prosbou o zveřejnění dopisu, aby zpráva o praktikách věznitelů překonala „informační blokádu“ a pomohla nejen jemu, ale i ostatním týraným vězňům. Pokud ho budou znovu mučit, píše aktivista, je velmi pravděpodobné, že se nedožije dalšího týdne – nehledě na to, že mu hlava tábora prý hrozí smrtí, pokud nebude mlčet.
Otevřený dopis Dadin sepsal toto pondělí se svým právníkem Alexejem Lipcerem. Advokát agentuře Reuters potvrdil, že na jeho klientovi byly stále patrné stopy po týrání. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov novinářům slíbil, že prezident Putin bude o věci informován, a ohledně vyšetřování odkázal na vězeňskou službu.
Ildar Dadin, a jailed Russian opposition activist, says he has been tortured and threatened in prison. ow.ly/JvS3305K4sX
05:00 – 02. 11. 2016
Ruská Federální služba pro výkonu trestu agentuře Interfax sdělila, že se Dadinovým případem zabývá, ale uvedla také, že lékařské vyšetření na Dadinově těle neodhalilo žádná poranění a že sám vězeň při videovýslechu mučení popřel.
Příslušný kárný úřad v Karelské republice však užití hrubé síly proti Dadinovi potvrdil. „Dadin neurvale odmítl opustit svou celu, zaujmout inspekční polohu a začal chytat dozorce za uniformy, v důsledku čehož proti němu bylo užito síly a zvláštních opatření,“ citovala z jeho prohlášení Novaja Gazeta.
DOPIS ILDARA DADINA MANŽELCE ANASTASIJI ZOTOVOVÉ:
„Nasťo! Jestli se rozhodneš zveřejnit tyhle informace o tom, co se mi děje, pokus se je co nejvíc rozšířit. Zvýší to moji šanci zůstat naživu. Musíš vědět, že v trestanecké kolonii 7 operuje skutečná mafie. Zahrnuje celou správu, mezi nimi i hlavu kolonie majora Sergeje Leonidoviče Kossijeva a valnou většinu jeho zaměstnanců, včetně doktorů.
Po mém příjezdu do kolonie 10. září 2016 mi vzali prakticky všechny moje věci. (Mezi zbývající) mi nastražili dvě žiletky a později (je) 'objevili' během inspekce. Tohle je tu běžná praxe – dává jim to záminku, aby všechny nově příchozí strčili na samotku a zajistili tak, že okamžitě pochopí, v jakém pekle se ocitli. Mě dali na samotku bez jakéhokoli oficiálního nařízení. Vzali mi všechny věci, včetně mýdla, kartáčku na zuby, zubní pasty, a dokonce i toaletního papíru. Na protest proti těmhle nezákonným metodám jsem vyhlásil hladovku.
Dadin skončil v ruském vězení. Za účast na nepovolených 'masových akcích o počtu 2 osob'
Číst článek
11. září 2016 ke mně přišel šéf kolonie Kossijev se třemi zaměstnanci. Společně mě začali bít. Během toho dne mě zbili celkem čtyřikrát, 10-12 lidmi naráz. Kopali do mě. Po třetím bití mi ponořili hlavu do záchodu přímo tam v zadržovací cele.
12. září 2016 mi zaměstnanci spoutali ruce za zády a za ta pouta mě zavěsili. Být takhle svázaný mi působilo hroznou bolest v zápěstí, zkroutilo lokty a vyvolalo strašnou bolest zad. Byl jsem tak spoutaný půl hodiny. Pak mi sundali spodní prádlo a řekli, že přivedou jiného vězně, aby mě znásilnil, pokud s hladovkou nepřestanu. Pak mě odvedli do Kossjevovy kanceláře, kde mi v přítomnosti dalších zaměstnanců řekl: ‚Zbili jsme tě jen maličko. Když rozkážu, zmlátímě tě mnohem hůř. Jestli se pokusíš stěžovat si, zabijou tě a zakopou pod plotem.‘ Pak mě bili pravidelně, několikrát denně. Pravidelné bití, šikana, ponižování, urážky, nesnesitelné vazební podmínky – děje se to i jiným vězňům.
Všechny další tresty se zakládaly na bezostyšné lži. Všechna videa, ve kterých mě 'trestali', byla nahraná: před natáčením mi řekli, jak se chovat a co mám dělat – nehádat se, neprotestovat, dívat se do země… Řekli, že jinak mě zabijou a nikdo se to nedozví, protože nikdo neví, kde jsem. Nemůžu posílat dopisy bez toho, aby nejdřív prošly rukama správy, a ta slíbila, že mě zabije, jestli si postěžuju. Nasťo, ve svém prvním dopisu z trestanecké kolonie 7 jsem Ti psal o Evropském soudu pro lidská práva, abych obešel cenzuru a aspoň trochu Ti naznačil, že nejsem v pořádku a že potřebuju pomoc. (Anastasija Zotovová říká, že jí dopis od manžela z vězení nedošel – pozn. red.)
Prosím Tě o zveřejnění tohohle dopisu, protože v tomhle místě vládne opravdová 'informační blokáda' a já nevidím žádnou jinou možnost, jak ji prolomit. Nežádám Tě, abys mě odsud dostala nebo mě nechala převézt do jiného zařízení. Opakovaně jsem (tu) viděl a slyšet bít další vězně, takže mi svědomí nedovolí, abych odsud utekl. Budu bojovat, abych pomohl ostatním. Nebojím se smrti. Nejvíc se bojím toho, že mě zlomí mučení a poddám se jim.
Nebezpečí pozdního putinismu: žádný ďábelský génius, ale car v kokonu polopravd a lží
Číst článek
Pokud v Rusku ještě nezničili Výbor proti mučení, prosím o jejich pomoc k zajištění svého práva na život a bezpečí a také (práv) dalších vězňů. Prosím Tě, abys veřejně odhalila, že mi major Kossijev otevřeně vyhrožoval, že mě zabije, jestli si budu jakkoli stěžovat na to, co se děje. Budu rád, když najdeš právníka, který bude moct pobývat v Segeži a poskytovat právní podporu.
Čas hraje proti mně. Záznamy z kamer budou moct prokázat (že se takové) mučení a bití (děje), ale je pořád méně pravděpodobné, že ty záznamy zůstanou nedotčené. Jestli mě znovu vystaví mučení, bití a znásilnění, pravděpodobně nepřežiju déle než týden. V případě mé náhlé smrti Ti můžou říct, že jsem spáchal sebevraždu, měl nehodu, zastřelili mě při pokusu o útěk nebo že (jsem zemřel) v boji s jiným vězněm, ale to bude lež. (Moje vražda) by byla předem naplánovaná, aby se zbavili svědků a obětí mučení.
Miluju Tě a doufám, že Tě ještě někdy uvidím. Tvůj Ildar.“
