Bažil po slávě – a tak hnal tisíce mužů na smrt. Historik odhalil fatální selhání amerického generála
Vojenští historikové ve Spojených státech na rozdíl od svých evropských kolegů nemají ve zvyku podrobně analyzovat chyby, jichž se během válek dopouštějí generálové. „Sté výročí bojů na frontách první světové války ale trvá dost dlouho na to, aby i Američané začali revidovat některá rozhodnutí,“ píše britský týdeník Observer. Chyby velitelů přitom zaplatily životem tisíce vojáků.
„Ve Spojených státech je silná tendence k vytváření hrdinů a hrdinských příběhů,“ řekl Observeru americký historik William Walker, autor nové knihy s názvem Zrada v Malém Gibraltaru. Kniha analyzuje jednu z posledních spojeneckých ofenziv, k níž došlo u severofrancouzské řeky Maasy v září 1918. Podle Walkera mohly být ztráty na americké straně podstatně menší, kdyby bitvě nevelel hloupý generál bažící po slávě. „Je pochopitelné, že po sto letech se leccos přehodnocuje. Tady ale kryli skutečného viníka,“ napsal Observer.
Walker během zkoumání pramenů narazil na šokující zjištění. Generál Robert Lee Bullard neuposlechl rozkazu nadřízených a hnal na smrt tisíce vojáků v bitvě, v níž celkem padlo přes 26 tisíc Američanů a více než 90 tisíc bylo zraněno. Bullard přitom tři dny otálel s dobytím německé pozorovací kóty v severní Francii na hoře Montfaucon, které Francouzi přezdívali Malý Gibraltar. Němci tak mohli nerušeně ostřelovat těžkými dělostřeleckými granáty postupující americké divize.
Jak hluboko k nepříteli?
Walker narazil v dokumentech na důkazy o tom, že Bullard dostal rozkaz dobýt kótu přímo od vrchního velitele amerických sil, generála Pershinga. Bullard prý zápolil se svým konkurentem Georgem Cameronem o velení druhé americké armády. Kvalita generálského velení se tehdy posuzovala podle toho, jak hluboko do nepřátelského území dokázali generálové se svými jednotkami postoupit. Bullard proto využil německé kanonády, aby zbrzdila Cameronovu sedmdesátou devátou divizi. Přitom hnal své jednotky kupředu, aniž by zlikvidoval nebezpečný palpost nepřítele.
Rozkaz k poválečnému povraždění 195 žen a dětí dal generál Ludvík Svoboda, tvrdí historik o masakru na Švédských šancích
Číst článek
Bullardovu chybu prý nechal zamést pod koberec sám Pershing, jeho bývalý spolužák z vojenské akademie ve West Pointu a téměř vrstevník. Zatímco po válce sklidil Pershing díl kritiky, Bullard obviňování unikl. Walker přitom nalezl písemné svědectví majora Harryho Parkina, podle něhož neochota dobýt Montfaucon byla zcela záměrná – Bullard říkal ve štábu, že nesmí připustit, aby Cameron získal vavřín vítěze.
Vyznamenání? 'Měl sedět v žaláři'
Po válce přitom sbíral nejvyšší americká, francouzská, britská i belgická vyznamenání. „Místo nich měl sedět pěkně dlouho v americkém žaláři za to, že nechal vědomě pozabíjet spoustu amerických vojáků,“ napsal ve svém svědectví Parkin. Pershing ve svých pamětech vysvětluje, že neschopnost dobýt Montfaucon během prvního dne bitvy byla výsledkem „špatného předání rozkazu“.
Podle Observeru je ovšem otázkou, zda se ve Walkerových stopách vydají i další američtí historikové. Ve srovnání s tím, jak tvrdě zaplatil například Winston Churchill za nepodařený pokus dobýt Dardanely, jsou Američané k chybám svých vojevůdců velmi tolerantní. Bullard přitom nařídil útok na německé pozice ještě 11. listopadu 1918, tedy v den kapitulace, a měl tak na svědomí jedny z posledních padlých.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.
