Festival Trumpovy a Putinovy lásky? Romancí mužných alfa vůdců může otřást jediná schůzka

KOMENTÁŘ. Znepokojení, které napříč Evropou budí vztah Donalda Trumpa a Vladimira Putina, by mohla uklidnit jediná schůzka, kde se oba vůdci střetnou tváří v tvář. "Není pravděpodobné, že festival lásky přežije delší kontakt bez šrámů. Summit by obě strany donutil, aby ukázaly, co mají v rukávu. O tom, zda si vzájemně mohou nabídnout něco opravdu zajímavého a splnitelného, přitom můžeme oprávněně pochybovat, " komentuje perspektivy na ose Trump-Putin respektovaný znalec Ruska Mark Galeotti z Ústavu mezinárodních vztahů v Praze.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vztah Putina a Trumpa loni upoutal i streetartového umělce ve Vilniusu: jednu z tamních zdí vyzdobil variací na slavný polibek Brežněva a Honeckera.

Vztah Putina a Trumpa loni upoutal i streetartového umělce ve Vilniusu: jednu z tamních zdí vyzdobil variací na slavný polibek Brežněva a Honeckera. | Zdroj: Reuters

Nepřekvapí, že vyhlídka summitu Donalda Trumpa a Vladimira Putina v Reykjavíku – nastíněná londýnskými The Times a následně popřená nastupujícím tiskovým mluvčím Bílého domu Seanem Spicerem (VÍCE ZDE) – budí v Evropě značný úděs. Opustí Trump Ukrajinu výměnou za větší spolupráci v Sýrii (případně za neurčité přísliby vřelejších vztahů)? Využije Putin příležitosti, aby vytasil nějaké nové překvapení a pokusil se vzdálit USA od Evropy?

Stinných stránek je dost a jsou očividné. Nicméně existují i ne tak zjevné důvody, proč takovou schůzku uvítat – a chtít, aby se odehrála co nejdříve. Řečeno bez obalu: ať se potkají a selžou.

Jak si dělat přátele a ovlivňovat lidi

Původní summit v Reykjavíku v roce 1986 zažil sblížení prezidenta Ronalda Reagana a generálního tajemníka Michaila Gorbačova v historické dohodě o snížení jaderných arzenálů. Trump není žádný Reagan (snad až na svůj odstup od maličkostí administrativy) a Putin jistě není žádný Gorbačev. Ale právě z toho důvodu by jejich schůzka mohla Evropě spadnout do klína jako nečekaná výhra.

ROZHOVOR S MARKEM GALEOTTIM:
"Mnozí Putina považují za jakéhosi ďábelského génia a šachového velmistra, jenže tak to není. Je to politik jako každý jiný, snad jen o něco bezohlednější a v čele velmi bezohledného systému," popsal Galeotti v říjnovém rozhovoru pro Zpravodajský web Českého rozhlasu. Je putinismus samoděržavím 21. století? Přečtěte si zde: Nebezpečí pozdního putinismu: žádný ďábelský génius, ale car v kokonu polopravd a lží.

Pro Putina je teď Trumpovou největší ctností nejspíš to, že není Hillary Clintonová, na niž Kreml pohlíží jako na zapřisáhlého nepřítele. Těžší je zjistit, co přesně znamená Putin pro Trumpa: jestli možného spojence proti Číně, nebo zkrátka jen model drsného, macho šéfa exekutivy, se kterým se může pustit do byznysu.

Jenže jakmile se setkají, sejdou se jako lidé, ne jako koncepty. A není pravděpodobné, že by současný festival lásky přežil delší kontakt bez šrámů. Oba muži sami sebe vnímají jako mužné alfa vůdce a mají sklony prosazovat svoji dominanci. Putin proslul tím, že své protějšky nechává čekat, zatímco Trump na schůzkách nerad pouští jiné ke slovu. Ani jeden není zvyklý na rivaly, natož aby je oceňoval.

Zároveň je Putin na summitech známý svým puntičkářským mistrovstvím detailu a tím, že u svých protějšků oceňuje serióznost a profesionalitu. Trump naopak podle všeho spoléhá na ostruhy momentálních prohlášení, kterých se posléze často zříká. To může vcelku dobře souznít s jednou z Putinových hýčkaných nenávistí: jeho přesvědčení – oprávněné či nikoli – že Západ je licoměrný a pokrytecký.

Jinými slovy: „bromance“ na dálku se může otřást, jakmile se její protagonisté skutečně setkají tváří v tvář. Bude Putin Trumpa považovat za příliš lehkovážného, než aby ho bral vážně? Bude Trump mít pocit, že mu Putin neprojevuje dostatečný respekt?

Donald Trump. | Foto: Reuters

Umění dohody

Summit by také obě strany donutil, aby ukázaly, co mají v rukávu. O tom, zda si vzájemně mohou nabídnout něco opravdu zajímavého a splnitelného, přitom můžeme oprávněně pochybovat.

Trump naznačil, že některé sankce by mohly být zrušeny výměnou za spolupráci v otázce jaderných zbraní a Islámského státu. Jenže Putinovy ambice míří mnohem výš. Křiklavá tvrzení v takzvané „složce Trump“ stranou: jen stěží si Kreml doopravdy myslí, že může ovládat prezidenta Spojených států. Naopak je celkem jasné, o co Putin usiluje: nová Jalta, která legalizuje dominanci Ruska ve východní Evropě, uznání anexe Krymu a zrušení veškerých sankcí.

Vymazat ponížení. Sýrií povzbuzený Putin rozehrál další partii v rozvrácené Libyi

Číst článek

Jenže Putin sám musí ještě přijít se smysluplnou protinabídkou, která by byla čímsi víc než jen náznakem zrušení odvetných potravinových sankcí; to by koneckonců ovlivnilo spíše Evropu. A pravdou je, že Americe může Rusko sotva nabídnout víc než negativa. Může slíbit, že zanechá vměšování do voleb v Evropě, ale na tom Trumpovi, tomuto nejprovinčnějšímu z prezidentů, záleží jen stěží. Může také méně překážet politice USA na Blízkém východě nebo stopnout potenciálně problematické iniciativy typu podpory libyjského odbojného vojevůdce Chalífy Haftara.

Ale stát se spojencem nebo zástupcem Washingtonu v jakémkoli geopolitickém nebo ekonomickém soupeření s Pekingem, to si Moskva dovolit nemůže. Sdílí s Čínou příliš dlouhou hranici a až moc potřebuje její obchod a investice. Ze stejného důvodu nemůže ani významně seškrtat svůj jaderný arzenál, protože čím dál víc platí, že jeho skutečnou rolí je záruka proti znovuožívající Číně budoucnosti.

Sem s tím

Příštích několik let bude patrně velmi bouřlivých a nepříjemných. Trumpův očividný nezájem o ruské zásahy na Ukrajině i mimo ni, jeho nadšení pro politiku „Amerika na prvním místě“ a pro celní překážky i nevrlá roztržka s jeho vlastní zpravodajskou komunitou (jakož i její zjevná chuť jít proti němu) – to vše jako by posilovalo ty v Moskvě, kteří vidí, že se agrese vyplácí. Ale všechny překážky se dají překonat. A dnešní mračno domněnek, očekávání, zvěstí a humbuku kolem Trumpova prezidentství Evropě nijak nepomáhá.

Mark Galeotti. | Foto: Magdalena Slezáková

Pročež nechť se realita vztahu Trump-Putin otestuje co nejdříve. Jestliže Rusko v prezidentské reality show nezvládne sehrát jemu určenou roli, jestliže Putin selže v navázání lidského kontaktu, jestliže Trump začne Moskvu pokládat za problém spíš než za potenciálního partnera, pak může Kreml zalitovat jakékoli role, kterou v Trumpově zvolení sehrál.

POZNÁMKA REDAKCE: Anglický originál textu vyšel na stránkách European Council on Foreign Relations; český překlad publikujeme s laskavým svolením autora i původního vydavatele.

Mark Galeotti Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme