Evropané mohou v supermarketech koupit broskve nebo brambory z Egypta. Vypěstované jsou na farmách, kde byl ještě před deseti lety jen písek. Egyptské pouště se ale pomalu mění v úrodná pole a zemědělci na nich pěstují ovoce a zeleninu určené pro evropský trh.

6:00 30. prosince 2016 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Uprostřed pouště, vedle dálnice z Káhiry do Alexandrie, crčí z trubky voda. Opravuje se tu totiž potrubí, jinak by takové plýtvání bylo nemyslitelné.

„Tohle skutečně byla poušť, panenská plocha. Nikdo před námi tady nikdy nic nepěstoval," říká hrdě mladý zemědělský inženýr Hamáda Rašwán.

Do písku tady poprvé kopli před deseti lety. „Nejdřív jsme ale museli udělat analýzu půdy, jestli se vůbec k zúrodnění hodí. Rozhodující pak byla přítomnost podzemní vody k zavlažování," vysvětluje Rašwán, který tady ro majitele farmy tady pracuje od samého počátku.

Stojíme mezi řádky s novými sazeničkami datlových palem. „Na sazenice se do písku vykopou jámy. Dá se do nich hnůj a kompost a také minerální hnojiva. Půda se opakovaným hnojením postupně zúrodňuje,“ přibližuje zemědělský inženýr.

Nedaleko stojí také nekonečné řady stromů obsypaných obrovskými oranžovými pomeranči.

„Tohle je skutečně moderní zemědělství, ale tam dole v údolí Nilu, tam se práce farmářů na malých políčkách nezměnila od dob faraonů," říká Rašwán.

Hladina vody je momentálně v hloubce 150 metrů pod povrchem a neustále klesá. „Na začátku tu byla velmi dobrá voda, ale s postupem času se zvýšila její salinita. Zkoušíme přístroj, který by měl vodu odsolovat," doufá inženýr Rašwán.

Kvůli slané vodě už museli zlikvidovat třeba meruňky. „Podzemní voda velkou perspektivu nemá. Postupně se vyčerpává a jak jí ubývá, zvyšuje se v ní obsah soli. Některé studny už nám úplně vyschly," dodává zemědělský inženýr, který doufá, že sem vláda jednou kanálem přivede vodu z Nilu.

Dostávám na rozloučenou plnou náruč pomerančů natrhaných přímo ze stromu a vydávám se za majitelem celé farmy, Muchtárem Abú Bášou.

„Po těch deseti letech můžu říct, že to byl úspěšný projekt. Vyžadoval ale velké investice a s těmi mi nikdo nepomohl. Podle mě by ale stát měl takovéto aktivity podpořit. Vždyť vytváříme pracovní místa a přispíváme do státní kasy," míní majitel farmy.

Abú Báša se pustil do zúrodnění pouště na vlastní podnikatelské riziko. Pochází ze zemědělské rodiny a svému byznysu dobře rozumí. I přes vysoké náklady na hnojení a zavlažování v poušti je prý konkurenceschopný.

„Třeba u brambor máme vyšší výnosy než tradiční zemědělci v údolí Nilu. Písčitá půda je skvělá a rostlinám dodáváme skrze kapkové zavlažování přesné dávky živin. Zato zemědělec u Nilu zavlažuje zaplavením svých políček. Našich výnosů tak nemůže nikdy dosáhnout," popisuje Abú Báša.

Jeho farma má asi 1300 hektarů. Do Evropy vyváží hlavně broskve, citrusy a brambory. A už spřádá plány na další, ještě větší projekt, na jehož konci se další část egyptské pouště zazelená.

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít