Radikální islám je nebezpečím pro celý svět, varuje šéf největší nezávislé muslimské obce
Indonésie je tolerantní muslimskou zemí, kde spolu bez problémů žijí i křesťané, buddhisté či hinduisté. Ohrožuje ji ale šíření wahhábismu. V exkluzivním rozhovoru pro Radiožurnál to uvedl Said Aqil Siroj, šéf největší nezávislé muslimské obce na světě. Podle předsedy organizace Nahdlatul Ulama se radikální islám šíří nejen do jihovýchodní Asie nebo Afriky, ale také do Evropy.
„Indonésie je nejlidnatější muslimskou zemí světa, ale zcela tolerantní. To vyplývá už z toho, jak se tu islám šířil, tedy zcela mírumilovně, jako kultura, na rozdíl od Blízkého východu nebo Afriky. Respektoval ostatní náboženství, a dokonce z nich přejal některé zvyky,“ říká Said Aqil Siroj, předseda organizace Nahdlatul Ulama.
Hnutí vzniklo před necelými sto lety jako protipól netolerantního wahhábismu. „Wahhábismus je zdrojem extremismu. Z něho vycházejí radikálové i teroristé, ať už jde o Al-Kaidu, takzvaný Islámský stát a další. Wahhábisté se totiž vidí jako ti jediní nezkažení muslimové. A kdo s nimi nesouhlasí, tak je proti nim. Když nejsi jako já, tak jsi špatný, to hlásají,“ vysvětluje Said Aqil Siroj.
Jak dodává, muslimové, kteří přicházejí do Indonésie a šíří tuto sunnitskou fundamentalistickou formu islámu, mají k dispozici velké finanční prostředky, díky kterým získávají další a další příznivce.
Guvernér Jakarty čelí obvinění z urážky Koránu. Budovu soudu hlídají 2 tisíce policistů
Číst článek
„Dostávají peníze ze Saúdské Arábie. Ne od saúdskoarabské vlády, ale od jednotlivců. Díky tomu také stavějí nejen nové mešity, ale i náboženské školy, kde nabízejí výuku zdarma a dávají stipendium. A hlásí se k nim hlavně lidé frustrovaní, ti, co na tom jsou ekonomicky špatně.“
Podle předsedy se ale radikální islám šíří nejen v jihovýchodní Asii nebo v Africe, ale také v Evropě, a to právě díky penězům přicházejícím od donátorů z Perského zálivu.
„V Evropě se staví nové a nové mešity, kde působí radikální imámové, hlavně ve Francii, ale i v jiných zemích. Proto také v řadách takzvaného Islámského státu bojují tisíce Evropanů. Z Indonésie jich do Sýrie a Iráku odešlo asi 1200.“
Zájem o Bosnu roste. Láká islámské radikály i arabské šejky, píší Chorvati
Číst článek
Přesto i v Indonésii jsou radikálové stále častěji slyšet. Odmítají demokracii a chtějí v celé zemi nastolit právo šaría. Vládnout podle nich pak nesmí nikdo jiný než muslim.
To ale Said Aqil Siroj odmítá. „Indonésie je jednou z nejotevřenějších zemí, ve vládě máme řadu nemuslimů a stejně tak nemusí být prezidentem jen muslim. To třeba ve Spojených státech by se stát nemohlo, tam by si muslima určitě nezvolili a zřejmě ani v České republice ne,“ poznamená s úsměvem.
Dobře si však uvědomuje, že i když je islamistů v Indonésii relativně málo, mohou být do budoucna nebezpeční. Zneužívají totiž toho, že žijí v demokratické zemi.
„Jde zatím jen o velmi malou skupinu, militantní skupinu. Pokud je ale necháme existovat, tak se rozrostou. Je to ale těžké, nejsme totalitní stát, i oni mají svá práva. A navíc wahhábisté mají pro šíření svých radikálních názorů téměř neomezené prostředky, proto bude velmi těžké je zastavit,“ varuje Said Aqil Siroj.
