Za Trumpovo přátelství zaplatí Putin velkou cenu

Úspěšné politiky zpravidla na jejich cestě provází velká dávka štěstí. Zvolením Donalda Trumpa se ho ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi dostalo větší měrou, než mohl kdy očekávat. Místo pokračující izolace získal šanci k dalšímu restartu vztahů se Spojenými státy. Do klína mu spadla možnost dosáhnout i několika dlouhodobých cílů.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ruský prezident Vladimir Putin

Ruský prezident Vladimir Putin | Zdroj: Reuters

Uznání ruské zóny vlivu, nevměšování se do vnitřních záležitostí Ruska a rovnocenný vztah se Spojenými státy má na dosah, píše v komentáři pro agenturu Reuters William E. Pomeranz , zástupce ředitele Kennanova institutu washingtonského Střediska Woodrowa Wilsona a odborník na Rusko.

Jak uvádí, pokud je Trump skutečný obchodník, bude Putin muset obětovat některé postupy, které dosud tvořily základní kameny jeho politiky a pomohly mu na cestě k moci. Jsou jimi antiamerikanismus a ekonomický protekcionismus. Sblížení se Spojenými státy dá také pravděpodobně vzniknout novému rozměru existujících problémů. Než si ruský prezident bude moci užít své potenciálně značné zisky, musí zvážit veškeré důsledky plynoucí z nové situace.

Obama krátce pohovořil s Putinem. Vyzval ho k zmírnění násilí na Ukrajině i v Sýrii

Číst článek

Putin svou zahraniční politiku vybudoval kolem jednoho základního předpokladu: Spojené státy představují na mezinárodním poli hlavního soupeře Ruska. Kolem této hlavní úvahy se vine každý politický projev, každé zahraniční setkání, každý zpravodajský pořad. „Ale co když tento nepřítel náhle zmizí?“ ptá se Pomeranz. Putin nemá nic, čím by mohl nahradit propagandistickou představu arogantních, přehnaně reagujících a mocí posedlých Spojených států.

Alternativa? Nacionalismus nebo nový nepřítel

Na první pohled se jako alternativa nejvíce nabízí ruský nacionalismus. Ten je ale nevhodný. Příliš rozděluje Rusko, které je stále pestrou společností co do počtu národností i vyznání. V tomto ohledu Putin nedávno veřejně diskutoval o potřebě nového zákona o ruském národě, který by upravoval vztahy mezi jednotlivými etniky obývajícími Rusko. Příslušný návrh legislativy ale nenaznačuje zaměření na sjednocující národní myšlenku. V současné podobě se zřejmě bude zabývat spíše byrokratickými otázkami vládnutí v ruském státu.

Donald Trump a Mike Pence | Foto: flickr.com Gage Skidmore CC BY-SA 2.0

Putin by se také mohl pokusit nalézt protivníky jinde, v Evropě nebo samozvaném Islámském státu. Ale je nepravděpodobné, že by se tyto náhražky staly pro obyvatele Ruska tak silným tmelem jako staré dobré velmocenské soupeření. Putin může zmírnit svůj antiamerikanismus, ale riskuje, že tak ztratí jeden z mála spolehlivých zdrojů národní jednoty, kterými disponuje.

Po odchodu z úřadu se nestáhnu do ústraní, řekl Obama na summitu. Trump mezitím sestavuje kabinet

Číst článek

Pokud by prezident Trump zrušil protiruské sankce, Evropská unie by se zřejmě okamžitě zachovala stejně. Je ironií, že takový krok by znamenal citelnou ránu pro Putinovu současnou ekonomickou strategii. V reakci na sankce zavedené kvůli ruské anexi Krymu a vojenskému angažmá na východní Ukrajině Putin zavedl vlastní odvetné sankce. Zákaz dovozu potravin z Evropské unie a Spojených států znamenal obrovskou podporu domácích ruských pěstitelů a výrobců.

Putin také zavedl program nahrazování dovozu v oblasti technologií. Zahrnuje výhody a pobídky pro ruské výrobce elektronických zařízení, softwaru, strojních zařízení, léčiv a celé řady dalších produktů. Vše ve jménu ekonomické suverenity. Ekonomické opodstatnění nahrazování dovozu je pochybné. Nemožnost kombinovat různé přístupy má tradičně za následek zhoršení kvality a méně konkurenceschopné zboží.

Je zrušení sankcí dobré?

„Ale co když prezident Trump nabídne ukončení sankcí výměnou za odstranění odvetných sankcí a volný přístup na ruský trh?“ klade si otázku Pomeranz a hned nabízí odpověď: „V tom případě bude Putin muset odvolat ochranářská opatření. Tím vystaví všechny nové ruské výrobce sýrů, softwaru, léčiv a dalších produktů západní konkurenci. Celá aktuální ekonomická strategie ruského prezidenta by se tak mohla rozpadnout. Následně by logicky čelil odporu domácích výrobců, kteří jednali za předpokladu, že budou požívat ochrany a podpory státu i v následujících letech.

Náhlý konec sankcí by se dotkl také Putinových plánů na Ukrajině. Sankce jsou nerozlučně spojeny s procesem dvou mírových dohod z Minsku. Evropané trvají na tom, že sankce budou uplatňovat do doby, než nastane pokrok v realizaci dohody. Její uplatnění vyžaduje od Ruska i Ukrajiny konkrétní opatření. Rusové jsou odpovědní za dohled nad dodržováním příměří ze strany separatistů, včetně stažení těžkých zbraní.

Ruský premiér Dmitrij Medvěděv a ruský prezident Vladimir Putin | Foto: Reuters

Ukrajinské ústupky jsou pro Kyjev mnohem bolestivější. Musí uznat místní volby v Doněcku a Luhansku. A také těmto oblastem poskytnout značnou autonomii. Jakékoli rozhodnutí Kyjeva odejít z východní Ukrajiny by pro Putina představovalo velké dilema. Kreml by ztratil vliv v Kyjevě, ale stal by se zodpovědným za dlouhodobé administrativní a finanční řízení provincií východní Ukrajiny.

Než aby Putin na takový vývoj přistoupil, cítil by s největší pravděpodobností potřebu obnovit vojenský tlak na Ukrajině. A není pochyb o tom, že by za všech okolností popíral jakékoliv zapojení ruských jednotek. Rozhodnutí prezidenta Trumpa a jeho „realistických“ poradců uplatňovat politiku nevměšování se do samozvané zóny ruského vlivu se může zdát jako dobrý přístup. Ale obnovená válka nevyhnutelně vždy přináší nová rizika. Zejména pokud chce Putin před domácím publikem zamaskovat zapojení Moskvy.

Mírníme potěšení

Takže Trumpovo vítězství může pro Putina představovat potenciálně obtížné rozhodnutí. Ruský prezident je flexibilní politik. Může ochotně přijímat zlepšení americko-ruských vztahů jako nutný oddychový čas, který Rusku umožní zotavit se z ekonomické recese. Putinova popularita ovšem přímo souvisí s jeho konfrontačním stylem zahraniční politiky a protekcionistickými opatřeními. Bez vnějšího nepřítele si Putin bude muset najít jiné způsoby, jak si udržet podporu veřejnosti. A nebude se moci opřít o žádné ekonomické úspěchy. Ministerstvo hospodářského rozvoje v říjnu oznámilo, že ruská životní úroveň se nezvýší až do roku 2035.

Reakce Kremlu na zvolení Donalda Trumpa čtyřicátým pátým prezidentem Spojených států je tedy dvojí. Na jednu stranu je znát potěšení, na druhou se snaží mírnit očekávání, pokud jde o Trumpův přístup k Rusku. Může se jednat o vyjednávací taktiku.

Stejně tak to ale může znamenat, že Vladimir Putin jen potřebuje čas na přeuspořádání svých priorit. Tím spíš, že nové rozdání karet znamená ohrožení hlavních pilířů jeho zahraniční politiky, hospodářské strategie a zdroje domácí podpory. Tolik v komentáři pro agenturu Reuters americký odborník na Rusko William E. Pomeranz.

Text vznikl pro pořad Svět ve dvaceti minutách

ČRo Plus Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme