Zprávy → Svět27. října  2016 v 07:30  

Zkorumpované tendry pohřbilo ticho. Ze dvou milionů skončí jeden v kapse, líčí běloruská bojovnice

Alexandra Lukašenka vynesl k moci populistický boj proti korupci. Když se stal prezidentem, začal se soustředit na jiné věci. - Foto: Fotobanka Profimedia

Alexandra Lukašenka vynesl k moci populistický boj proti korupci. Když se stal prezidentem, začal se soustředit na jiné věci.Foto: Fotobanka Profimedia

ROZHOVOR. Nepotřebujete kouzelnou hůlku, abyste z 20 dolarů vyčarovali 700. Stačí jeden podvodný tendr – a k tomu realita Běloruska. V zemi, kde korupce splynula se systémem, každý počítá, kolik musí zaplatit, aby dosáhl svého. Natallia Rabavová má jiný cíl: bojuje za to, aby úplatky v její zemi nebyly stejně běžné jako daně. „Dostáváme se do absurdních situací,“ říká šéfka běloruské protikorupční iniciativy v rozhovoru pro Zpravodajský web Českého rozhlasu.

Vehementní protikorupční rétorika vydláždila Alexandru Lukašenkovi cestu k prezidentskému křeslu. Jak si Bělorusko stojí dnes, po 22 letech jeho vlády? 

Lukašenko v roce 1993 stál v čele parlamentního protikorupčního výboru a ještě jako poslanec tehdy odhalil případy korupce, ze kterých udělal středobod své rétoriky. (Lukašenko obvinil 70 vysoce postavených funkcionářů včetně premiéra z krádeže veřejných prostředků. Aféra ho vynesla k moci – pozn. red.) A lidem se to líbilo, protože tehdejší kvalita života byla bídná a oni potřebovali viníka. Jakmile Lukašenko svedl všechny jejich potíže na zkorumpovanou politickou garnituru a označil ji za kořen všeho ekonomického marasmu, jeho popularita se na těch populistických sloganech vznesla do výšin.  

V lecčems měl pravdu, jenže když se napřesrok stal prezidentem, začal se soustředit na jiné věci než korupci. Změna ústavy zbavila prezidentský mandát časového limitu a z prezidenta se stala osoba, která stojí nad všemi třemi větvemi státní moci a ovládá je. Boj proti korupci vytlačilo budování mocenské vertikály, ačkoli čas od času věnuje prezident korupci projev. Dlužno podotknout, že kontrolní orgány fungují docela dobře a poměrně účinně odhalují některé korupční případy, které jsou takříkajíc vně systému. Ovšem systém sám o sobě je velmi konsolidovaný, včetně byrokracie a byznysu, který je z větší části napojený na vládu. V Bělorusku prakticky nemůžete provozovat velkou firmu a nebýt napojený na stát. 

Čtěte také: 'Zločin, za který se budou kát.' Běloruská opozice volá po nových volbách

A korupce uvnitř systému? 

Je do něj zabudovaná. Každý v systému ví, kolik peněz má vzít z nižších úrovní a přemístit je na úrovně vyšší. Nejsou to žádné divoké přesuny, ale řízené. U organizované, institucionalizované korupce máte jasno, jakou sumu musíte přidat k ceně, než to pošlete výš. Můžete předvídat, ba co víc, spočítat si, na kolik vás ta která věc vyjde. Je to v podstatě taková další daň. 

Jak taková daň vypadá v praxi? Přiblížila byste to na příkladu? 

Představte si, že máte stavební firmu a chcete v Minsku postavit nějakou novou budovu. Spočítáte si cenu stavby a odhadnete ji na milion dolarů. Jenže vy víte, že potřebujete také příslušná povolení a že za ně budete muset pokoutně zaplatit. Takže místo s jedním milionem počítáte se dvěma. A s tímhle investičním plánem na dva miliony pak jdete za výkonným výborem, který hned ví, že mu půlka těch nákladů skončí v kapse. Můžete se ještě dohadovat o částce, ale systém je předem daný a nemění se.  

Natallia Rabavová protikorupční projekty Koshturada.by a Opentenders.by. Do Prahy přijela na seminář Postsovětské kleptokracie a jak je reformovat, který ve dnech 26. a 27. října pořádá Prague Civil Society Centre - Foto:  ČRo

Natallia Rabavová protikorupční projekty Koshturada.by a Opentenders.by. Do Prahy přijela na seminář Postsovětské kleptokracie a jak je reformovat, který ve dnech 26. a 27. října pořádá Prague Civil Society CentreFoto:  ČRo

Nebo na nižší úrovni: řekněme, že provozujete restauraci a jednoho dne k vám přijde daňová kontrola. Projdou účty a oznámí vám, že našli tolik a tolik chyb a že je to dost problém, ale jestlipak víte, že ten a ten má brzy narozeniny a shání místo, kde je oslavit? Když to bude u vás v restauraci, tak my vám ty chyby opravíme. A vy řeknete: Ano, já tu oslavu ráda uspořádám. Jsou to jasná pravidla, srozumitelná pro obě strany. 

Trochu to připomíná výběr výpalného. Co se stane, pokud řeknu ne? 

Nebudou vás bít ani vám unášet děti. Tahle metoda je civilizovanější, organizovaná na výměně služeb a čísel. 

Jak se v takovém prostředí daří odhalování korupce? 

Popíšu vám jeden příběh z naší praxe. Narazili jsme na tendr vypsaný na vytvoření webových stránek pro úřad státního zástupce. Jednalo se o obyčejnou webovou stránku, za nějakých 2000 dolarů maximálně. Jenže my zjistili, že přišla na 80 000 dolarů! A tak jsme alarmovali média: Haló, nabízíme vám důležitý případ, o kterém byste měli psát… 

Předpokládám správně, že většina s díky odmítla? 

Bohužel. Je to hrozně zajímavá věc, ale ne pro nás, odpovídali. Nezlobte se, ale nechceme žádné potíže. Ale někde jsme přece jen uspěli a novináři to po stonásobném ověření a další investigativní práci zveřejnili. Ta kauza měla obrovský ohlas, jeden novinář se dokonce na tiskové konferenci prezidenta Lukašenka přímo zeptal, proč byla ta webová stránka tak drahá. Lukašenko odpověděl, že o ní nevěděl, ale že všechno zjistí a řekne mu to později. 

„V Bělorusku podléhá utajení většina informací, které jsou jinde veřejné, například státní rozpočet.“

A co se stalo pak? 

Nic. Nikoho nevyhodili, nikdo nešel k soudu. Žádný trest nepřišel, zato webové stránky prokuratury pěkně fungují. Můžete odhalit cokoli, ale když chybí mechanismy, které by případ dotáhly do konce, v nejlepším se dočkáte toho, že o věci jen hodně mluví. A v Bělorusku se často neděje ani to – korupce pro noviny znamená spoustu potíží a žádný výsledek. Takže jaký má smysl o ní psát? Média jsou registrovaná státem a stačí dva apely od ministerstva informací, aby vás zrušili. O to nikdo nestojí. Takže raději píšou o filmech a celebritách. 

Pojďme od hvězd k číslům. Jak vaši zemi hodnotí Transparency International? 

V Indexu vnímání korupce za rok 2015 je Bělorusko na 107. místě z celkem 168 států – v indexu má 33 bodů z maxima 100. Z postsovětských zemí ho předstihly pobaltské státy, Gruzie, Arménie a Moldavsko.  

Čtěte také: Nebezpečí pozdního putinismu: žádný ďábelský génius, ale car v kokonu polopravd a lží

Zároveň si ale zlepšuje pozici u Světové banky, která Bělorusko ohodnotila číslem 31 a ocenila ho jako úspěšného reformátora podnikatelského prostředí. To se skutečně zlepšuje, protože se o to vláda usilovně snaží, aby přilákala investory. O index Transparency International se nikdo nestará – nejsou v něm totiž žádné peníze. 

Účinnou zbraní proti korupci je svobodný přístup k informacím. Vy s ním pracovat nemůžete... 

V Bělorusku podléhá utajení většina informací, které jsou jinde veřejné, například státní rozpočet. Jako občan sice máte právo žádat o zveřejnění a do 30 dnů máte dostat odpověď, ale když odepíšou, že informace podléhá utajení? Zákon o svobodném přístupu k informacím v Bělorusku bohužel ještě nemáme. My se ho všemožně snažíme prosazovat, protože by ohromně pomohl občanské společnosti i investigativním novinářům. 

". Každý v systému ví, kolik peněz má vzít z nižších úrovní a přemístit je na úrovně vyšší." - Foto: Pavel Novák,  koláž Český rozhlas

". Každý v systému ví, kolik peněz má vzít z nižších úrovní a přemístit je na úrovně vyšší."Foto: Pavel Novák, koláž Český rozhlas

Pochopte, dostáváme se do absurdních situací. Například tím, že vláda posílá Euroasijské (hospodářské) komisi nesrovnatelně víc informací, než kolik jich poskytuje svým vlastním občanům. Takže náš monitoring veřejných financí pracuje s čísly převzatými od Euroasijské komise, místo abychom je měli od běloruské vlády. To je přece naprosto směšné – tak jako tak se k těm informacím dostaneme a oni to vědí, tak proč je prostě rovnou nezveřejní? 

Nicméně my pořád tlačíme na ministerstva, na úřady, aby zveřejnily tu a tu informaci, a i když zákon zatím chybí, drobných vítězství jsme už v té nekonečné válce dosáhli. Třeba toho, že místní rozpočty, včetně rozpočtu Minsku, se teď zveřejňují čtyřikrát do roka místo jednou ročně, což bývala marnost, protože jste v březnu dostali výsledky z minulého roku a už jste s tím nic moc neprovedli. Ale mnoho informací je pořád tajných. Kromě toho i kdyby nebyly, je otázka, jak s nimi naložit. Najdou se lidé a vůle k jejich využití, a pokud ano, dotáhnou se ty případy do konce? Můžete udělat báječné vyšetřování, které vyústí jen ve frustraci a zklamání. 

Mluvíte z vlastní zkušenosti? 

Naše webové stránky k monitoringu veřejných financí běží od roku 2011, veřejné zakázky hlídáme od roku 2013. Máme za sebou několik velmi hlasitých příběhů, ale žádný příklad potrestaného korupčního jednání. 

Vybrala byste některý z těch hlasitých příběhů? 

„Jeden z našich aktivistů objevil tendr na validátory jízdenek v hromadné dopravě. Je to jednoduchý přístroj a také velmi levný, jak jsme zjistili v Polsku, když jsme našli výrobce – stojí nějakých 20 dolarů za kus. Ale v Bělorusku to bylo 700 dolarů za kus!“

Jeden z našich aktivistů objevil tendr na validátory jízdenek v hromadné dopravě. Je to jednoduchý přístroj a také velmi levný, jak jsme zjistili v Polsku, když jsme našli výrobce – stojí nějakých 20 dolarů za kus. Ale v Bělorusku to bylo 700 dolarů za kus! Argumentovali softwarem, který se k přístroji dodává, a běloruskými specifiky s tím, že by statistiky měly vykazovat, kolik lidí nastoupilo do autobusu. Tím pádem vypsali takový tendr, že se mohla přihlásit jen jedna jediná společnost, jenže co by to bylo za tendr s jedním účastníkem? A tak se přidala ještě jedna společnost, dceřiná firma té první, což je sice nezákonné, ale kýžený výsledek se dostavil: jedna z nich tendr vyhrála, podepsala smlouvu s minskou radnicí a přístroje za 20 dolarů prodala za 700.  

Zveřejnili jsme to a byla z toho velká aféra, která se dostala i do médií, psalo se, že za těch 700 dolarů mohlo město místo validátorů koupit iPady, že by se cestující kromě označování lístků mohli dívat i na film. Ohromná pozornost, pobouřená veřejnost, úřady slibovaly důkladné vyšetřování… 

A co se stalo? 

Vyšetřování začalo – a pak zase skončilo. Několikrát jsme se odvolali k soudu, ale bezvýsledně. Jsem si jistá, že pod pokličkou mocenské vertikály se něco stát muselo, nejspíš někoho potrestali, možná odstavili… Ale veřejně? Nikoho nevyhodili, nikoho nestíhali, dokonce ani nikomu nevyčinili. Případ pohřbilo naprosté ticho. 

Kdo je Natallia Rabavová? Významný hlas běloruské občanské společnosti, zakládající ředitelka iniciativ SYMPA (Škola mladých manažerů ve veřejné správě) a BIPART (Běloruský institut pro reformu a transformaci veřejné správy). Řídí protikorupční online projekty Koshturada.by (monitoring veřejných financí) a Opentenders.by (monitoring veřejných zakázek). V běloruských i mezinárodních občanských organizacích působí už patnáct let. Přednášela na Běloruské státní univerzitě i liberální Evropské humanitní univerzitě, kterou tlak režimu donutil odejít z Minsku do exilu v litevském Vilniusu. Do Prahy přijela na seminář Postsovětské kleptokracie a jak je reformovat, který ve dnech 26. a 27. října pořádá Prague Civil Society Centre. 

Autor:  Magdalena Slezáková  (mls)

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace