Berdych: Pomohlo mi i nedávné semifinále v Paříži
Semifinále grandslamového turnaje si zahrál tenista Tomáš Berdych už před několika týdny na Roland Garros, tehdy ale neuspěl. Ve Wimbledonu je ovšem všechno jinak! Český hráč tentokrát zvítězil, Novaka Djokoviće porazil ve třech setech, a může se těšit na utkání o titul s Rafaelem Nadalem.
Tomáš Berdych – finalista Wimbledonu. Jak Vám zní toto spojení? Už asi jenom jedna fráze zní lépe!
Určitě, ještě pořád je tam schovaná! Pořád to záleží na mně, jestli se pak bude používat ta a nebo ta, která teď zazněla. Takže tu si ještě necháme schovanou. Ale určitě udělám všechno pro to, aby tam byla ještě ta jiná.
Souhlasíte s tím, že z hlediska psychiky semifinále – finále grandslamu je úplně jiná sportovní disciplína než ta úvodní kola. Jak moc Vám pomohlo semifinále v Paříži, které jste hrál v podstatě před třemi týdny?
Je to těžké srovnávat, jestli člověk hraje první kolo nebo semifinále a pak dál. Zážitky, a to co člověkem prochází, je určitě rozdílné, ale zase to člověk nemůže odstrčit na stranu. Musí si tím turnajem projít od začátku až do konce. Je hezké, že můžu mít vzpomínky od prvních kol až do konce. Ale semifinále v Paříži mi určitě pomohlo, byť nedopadlo podle mých představ, tak tím, že zase nebylo tak daleko zpátky, tak jsem to měl pomalu v živé paměti a dokázal jsem si z toho vzít jenom to pozitivní a dneska udělat na kurtu to, co jsem chtěl.
Vy jste člověk, hráč, který se rád soustředí na svůj výkon. Říkal jste opakovaně, že se nedíváte na druhou stranu sítě. Přesto, nemůžu se nezeptat – nezaskočilo Vás, že Djoković hrál asi pasivněji než všichni čekali?
Abych řekl pravdu, když jsme se s trenérem bavili před zápasem, tak mě tady na to připravoval. Já jsem s ním odehrál utkání v Miami a tam předváděl podobnou hru. Výborně běhal, snažil se všechno vrátit, hrál poměrně defenzivně a když já jsem se “vykazil“, tak to bylo jediné, jak on přišel ke svým bodům. Takže já jsem čekal něco podobného. Připravil jsem se na to slušně a musím říct, že si i zvykám na roli, že když na mne někdo s takovým stylem nastoupí, tak mi to začíná víc vyhovovat. Mohu si na tom kurtu dělat víc, co sám potřebuji. Byl jsem možná radši, že mi dal více prostoru na dvorci.
Dokázal jste přenést do semifinále nějakou pozitivní energii ze zápasu s Rogerem Federerem nebo to byly dva úplně odlišné zápasy a nastupoval jste do toho s čistou hlavou?
Odlišné zápasy to určitě byly, ale musím říct, že zase bez toho prvního by určitě nebyl ten druhý. Nemyslím jenom výsledkově, ale v tom, že člověk si projde tím, že porazí takového velkého hráče, pro mne poprvé na centrkurtu, a projde si všemi těmi okamžiky, dá se říct i euforií po vyhraném zápase. A dokáže se znovu soustředit a připravit na další zápas. Vzal jsem si z toho zápasu jen to pozitivní a to se mi podařilo dnes prodat.
Ten zápas se zlomil v koncovce druhého setu. Vy jste nejprve nepotvrdil brejk, potom v tie-breaku jste měl vedení 6:2 a Novak srovnal. Co se Vám v tu chvíli honilo hlavou?
Uvědomil jsem si, co se děje. V jednom momentu jsem si uvědomil tu chybu, že jsem ztratil podání. Ale čím rychleji se mi to podařilo dostat z hlavy ven, tak to si myslím, byl ten výsledek úspěchu, byť jsem měl zase 6:3 v tie-breaku. Po té strašně dlouhé výměně se sporným rozhodnutím se to vlastně otočilo. On se dostal k pár setbolům, ale pořád jsem se snažil jít balón za balónem, nemyslet, co bylo předtím, protože to by mě sežralo a neměl bych šanci ten set vyhrát. To se mi podařilo na sto procent a myslím, že to byl obrovský zlom v zápase, kdy on potom jak fyzicky, tak psychicky, hodně odpadl.
Na kolik procent jste věřil, že to máte “v kapse“, když Djoković po tie-breaku zlostně mrštil raketou o židli, dostal varování od rozhodčího a potom skutečně i fyzicky působil na kurtu zlomeným dojmem.
Cítil jsem, že po tom tie-breaku to může být pro mne opravdu velká vzpruha. Ale zase na druhou stranu jsem viděl spoustu jeho zápasů, které byl schopen otočit, vybojovat v pěti setech. Takže jsem tomu nepřikládal zase až takovou váhu, že tím, že jsem vyhrál druhý set, tak už to mám v kapse. Zase jsem chtěl jít do toho znovu od prvního gemu. Taky už jsem cítil, že sil není na rozdávání a že je potřeba se soustředit na každý balón, dotáhnout to, hlavně aby to dopadlo tak, jak to dopadlo a nepřemýšlet moc, co bude na druhé straně dělat.
