Jan Kodeš slaví sedmdesátiny. Nad vítězství ve Wimbledonu staví titul na Roland Garros
Česko-ruské duely vyvolávaly speciální emoce u fanoušků i samotných sportovců a platilo to hlavně v éře Československa. Známé jsou příběhy hokejistů, ale o jeden velký se postaral i tenista. To když právě dnes sedmdesátiletý Jan Kodeš porazil ve finále Wimbledonu Alexe Metreveliho z tehdejšího Sovětského svazu.
„Byla to vyloženě psychická otázka, protože jsem cítil tlak od domácího publika. Po 68. roce si všichni mysleli, že hokejisté musí nechat Rusy vyhrát, že to mají nařízené. To samé si mysleli o mně. Ale to byly kraviny,“ vzpomíná Jan Kodeš.
Životní jubileum Jana Kodeše i jeho největší tenisové úspěchy připomněl reportér ČRo Jaroslav Plašil
V roce 1973 šlo o zvláštní ročník Wimbledonu. Řada špičkových profesionálů do All England Clubu kvůli bojkotu nedorazila a tehdejší vítěz Jan Kodeš sám říká, že si přece jen víc váží titulů z fyzicky nejnáročnějšího antukového Roland Garros, kde byla také tvrdší konkurence.
Přesto pro fanoušky v tehdejším Československu mohlo být složení finálové dvojice Wimbledonu jenom sotva zajímavější. I když v tom byl Metreveli jako Gruzínec nevinně.
„Cítil jsem odpovědnost vůči našim lidem. Dostával jsem spoustu vzkazů: Hraješ s Rusem. Ne abys ho nechal vyhrát,“ vyprávěl Jan Kodeš, stále druhý a poslední český rodák po Jaroslavu Drobném, kterému se povedlo mužskou dvouhru nejslavnějšího turnaje vyhrát.
Finálový zápas v roce 1973 sledovalo i mnoho začínajících tenistů a byl mezi nimi i současný daviscupový kapitán Jaroslav Navrátil. „Bylo to utkání dvou socialistických hráčů, československého a sovětského. V televizi to byl velký zážitek. Byl jsem velmi rád, že se mu to podařilo,“ vzpomněl si.
V té době ještě netušil, kam to v tenise dotáhne. „Pan Kodeš nám umožnil, abychom v tehdejším socialismu mohli ven na turnaje. Na Pragosportu vyřídil licenci pro ostatní tenisové hráče,“ připomíná Jaroslav Navrátil zásluhy Jana Kodeše, kterému je právě dnes sedmdesát.
Všechno nejlepší pane Kodeši. pic.twitter.com/Fs0WBgb2mR
— Jaroslav Plasil (@JaroslavPlasil) 1. března 2016
