Tenisová výchova Siniakové je odlišná. Stále ji vede otec, s dcerou je na kurtech neustále
Ve dvaceti letech získala svůj první titul na okruhu WTA a dostala se do nejlepší světové čtyřicítky. Až sem by se kariéra talentované tenistky Kateřiny Siniakové od ostatních špičkových hráček z Česka výrazně nelišila. Výrazně odlišná je ale tenisová výchova čerstvé šampionky.
Když v roce 2013 přišla coby finalistka juniorky na rozhovor v australském Melbourne, doprovázel ji otec Dmitrij.
A stejné nebo hodně podobné je to také dnes. Bývalý ruský boxer je své dceři na tour takřka neustále nablízku. V roli otce a kouče prožívá na kurtech lepší i horší zápasy a je stále řídícím členem týmu. To on stojí z velké části za úspěchy, které si před lety vysnil.
Dmitrij Siniakov je podobně jako třeba Piotr Wozniacki se svou dcerou na kurtech stále, i když řadu důležitých věcí také nechává na odbornících
„Myslím si, že má na to hrát závodně slušný tenis,“ říkal kdysi Siniakov. Čas mu dal za pravdu. Někdejší úspěšná juniorka už je nějakou dobu ve světové špičce mezi dospělými a na turnaji v Číně teď dokonce porazila dvě hráčky nejlepší desítky a možná i díky radám otce se dočkala svého prvního titulu.
Ten zpočátku své dceři pomáhal hlavně s kondicí, ale protože už na okruhu získal hodně zkušeností a má díky své boxerské minulosti cit pro taktiku, je zřejmě platný i jako stratég. „Musím zůstat klidný, musím věřit a věřím,“ přiznal Siniakov.
Také v kariérách Petry Kvitové, Lucie Šafářové a dalších špičkových českých tenistek, hráli otcové zásadní roli, ale většinou ještě ve školním věku předávali své dcery – pravda často s těžkým srdcem – profesionálním koučům.
To Siniakov je podobně jako třeba Piotr Wozniacki se svou dcerou na kurtech stále, i když řadu důležitých věcí také nechává na odbornících. Třeba se zkrocením temperamentu tenistce pomáhá už delší dobu bývalá úspěšná hráčka a také psycholožka Helena Suková.
„Určitě na tom stále pracuju,“ přiznala nedávno Radiožurnálu Kateřina Siniaková, i když ví, že je podobně jako třeba Brit Andy Murray typem hráče, kterému projevené emoce na kurtu pomáhají.
„Myslím si, že to potřebuju. Párkrát jsem se snažila hrát jako kámen, ale pak to z druhé strany vypadá, že chodím jak tělo bez duše,“ uznala Siniaková s tím, že se musí nadále zlepšovat. A poslední výsledky nazačují, že se jí to daří.
