Pokusných zvířat v Česku meziročně neubývá, loni jich bylo 230 tisíc
Vybavení moderních laboratoří se mění. Vědci k pokusům dnes mohou místo živých tvorů využívat tkáňové kultury, chytré počítačové programy nebo zvířecí orgány z jatek. Přesto počet testovaných zvířat příliš neklesá. Před dvaceti lety se v Česku otestovalo 290 tisíc zvířat, loni to bylo jen o šedesát tisíc méně.
Nejčastěji se v Česku na laboratorní testy používají myši. Jen v loňském roce jich bylo více než 81 tisíc. „Všichni vědci vědí, že myš a člověk jsou extrémně geneticky podobní,“ popisuje vědec Radislav Sedláček.
Podle ochránců zvířat je testovaných zvířat stále příliš. I kvůli nim stát v posledních letech více podporuje alternativní metody testování
„V rámci genetické konstituce je to 99 procent. Myš jako model pro bádání je extrémně užitečná,“ dodává. Výzkum na zvířatech badatelům pomáhá třeba pochopit jednotlivé funkce genů. Výzkum pak poslouží pro nové léčebné metody.
„Zkoumáme třeba nádory tlustého střeva. Tahle problematika je v České republice velmi aktuální, zaujímáme v téhle chorobě jednu z předních světových příček,“ doplňuje Sedláček.
Co přesně se s pokusnými zvířaty děje, nelze zjistit. Známe jen hrubé obrysy. „V současné době z pozice ministerstva zemědělství nemůžeme úplně proniknout do účelu a typu použití pokusných zvířat,“ říká Jiří Hojer, ředitel Odboru živočišných komodit z ministerstva zemědělství, které schvaluje akreditace pro testování zvířat.
„Stejně tak nerozklíčujeme, jestli byla zvířata dále chována, jestli to byl mírný pokus, kde nebyla ohrožena integrita zvířete, jeho zdravotní stav a život, nebo něco závažnějšího. Důvod je ten, že komise, které schvalují pokusy, fungují na jednotlivých resortech,“ vysvětluje.
Dosavadní praxe by se ale mohla změnit. „V roce 2013 vstoupila v platnost nová směrnice Evropské unie, která jednak sjednocuje schvalování pokusů, jednak zavádí nové formuláře, které umožní srovnat jejich účel a závažnost,“ dodává Hojer.
Ne všechny testy na zvířatech ale spadají do kategorie klasických laboratorních pokusů. Vysoká čísla u pokusů na ptácích mají nekrvavé vysvětlení. Ještě do roku 2012 se mezi ně totiž počítalo obyčejné kroužkování. Spadá sem například sledování migrace ptáků včetně čápů z Evropy do Afriky a zpět.
Prozaické vysvětlení má i loňských 1323 pokusných zvířat ministerstva kultury. Podle úřadu jde o projekty přírodovědeckého pracoviště Národního muzea, které pracuje na monitoringu a značení ptáků a výzkumu obratlovců. Za pokus se bere například i odebírání krve, které ale zvíře nijak vážněji nepoškozuje.
Podle Barbory Bartuškové Večlové z organizace Svoboda zvířat je přesto testů na živých tvorech zbytečně moc.
„V celé Evropské unii se ročně použije asi 11,5 milionu zvířat. Nejvíc pokusů probíhá v Německu, Francii a Velké Británii. Na to, jak jsme malá země, je jich ale hodně i u nás. Navíc k jejich omezování příliš nedochází. Většina věcí, které se testovaly dřív, se testuje pořád. Zakázalo se pouze testování kosmetiky, to ostatní je stále legální.“
Zákaz testování kosmetiky a jejích složek na zvířatech platí v Evropské unii od roku 2009. Mnoho podobných testů ani není nutných, k dispozici jsou často alternativní metody. „Hodně se dnes už používají tkáňové kultury, například modely lidské pokožky a rohovky,“ vysvětluje Večlová.
„Další metodou jsou počítačové programy, které dokážou podle struktury látky předpovědět, jak se bude chovat. Často také stačí místo živých zvířat použít orgány z jatek.“
Takový vývoj podporuje i ministerstvo zemědělství. V posledních letech se k alternativním metodám kloní také stále více odborníků. Zacházení se zvířaty se mění, říká přednosta Ústavu lékařské etiky 3. lékařské fakulty Marek Vácha.
„Všichni civilizovaní lidé si uvědomují, že zvíře není věc. Mimochodem konstatuje to i nový český občanský zákoník, který platí od prvního ledna 2014. Všem je jasné, že zvíře u pokusů trpí. Takže hledáme nové možnosti, jak dělat pokusy s relevantními výsledky. Chceme minimalizovat utrpení zvířete.“
Pokusy by se měly podle Váchy omezit, a pokud se jim nelze vyhnout, měli by je badatelé provádět podle jasně stanovených kritérií. „Když už musíme dělat pokusy na zvířatech, tak se aspoň snažíme použít zvíře z nižšího patra evolučního stromu. To, co jde udělat na králíkovi, neděláme na primátovi. To, co jde udělat na kvasinkách, neděláme na myších,“ dodává Vácha.
