Těžba nerostných surovin Antarktidě zatím nehrozí
Dnes uplyne 50 let od podepsání takzvané Antarktické smlouvy, která měla zabránit státům nárokovat si toto území. Na území Antarktidy podle smlouvy, uzavřené v roce 1959, nesmí probíhat jakékoli vojenské akce. Může být využita jen k mírovým výzkumným účelům.
Smlouvu podepsalo ve Washingtonu dvanáct států, mezi nimi například Velká Británie, Spojené státy americké, Norsko nebo Nový Zéland. Některé z nich už předtím vznesly na území Antarktidy nárok.
V roce 1991 byl ke smlouvě připojen madridský protokol, který zavazuje státy k ochraně zdejšího přírodního bohatství a zakazuje těžbu nerostných surovin. Jedním ze signatářů smlouvy i protokolu bylo i Československo.
O Anktartidě a zdejší případné těžbě nerostných surovin mluvil na Rádiu Česko publicista a spisovatel Stanislav Bártl.
Antarktida je ale dodnes předmětem zájmů velmocí. Důvodem jsou právě lukrativní suroviny jako plyn nebo ropa, díky kterým je Antarktida lákavá.
Odborníci předpokládají, že se zde nachází obrovské množství nerostných surovin, například ropy, železné rudy, mědi, zlata, diamantů, uhlí či niklu.
"Zatím se zde ale nedělal žádný výzkum, zaměřený přímo na zjišťování ložisek, například nafty. Naše představy jsou tedy velmi mlhavé, založené na odhadech," říká publicista a spisovatel Stanislav Bártl.
Podle něj jsou nejslibnější oblasti podél Anktarktického poloostrova, v Princově zálivu a v Rossově moři. To jsou oblasti, které byly vytipovány jako možná ložiska ropy, ale zatím zde nebyl učiněn žádný konkrétní nález.
"Uhlí se v transanktartickém pohoří objevilo již při výpravě Scotta na jižní pól na začátku 20. století. Uhlí tam vystupuje až na povrch, ale za tamních podmínek nemá těžba cenu," pokračuje Bártl.
Extrémní podmínky neumožňují těžbu
Právě extrémně nepříznivé podmínky pro těžbu zatím všechny případné zájemce o suroviny odrazují a Antarktida zůstává nedotčena.
"Tyto oblasti jsou zaledněné a existuje zde obrovské množství plovoucích ledovců, které mají často gigantické rozměry. Představte si, že někdo v šelfu začne vrtat z plošiny a připluje ledovec o několika desítkách kilometrů a miliardách tun. Takový ledovec nikdo nezastaví a veškeré těžařské zařízení by bylo zničeno," popisuje publicista Bártl.
Nároky států, které byly vzneseny před podpisem Antarktické smlouvy, ovšem nebyly zrušeny, ale pouze zmraženy. Dokud ale Antarktická smlouva platí, nemůže být o nějaké těžbě nebo nárocích podle Bártla řeč.
