'Pohybují se dohromady a zároveň jsou si strašně odcizení. ' Fotograf zachycuje vztah velkoměst a jejich obyvatel
ROZHOVOR. Navštívil čtyři kontinenty, v městech se nachodil 3600 kilometrů a nafotil tisíce fotografií. Z nich David Gaberle vybral 35 nejlepších záběrů zachycujících velkoměsta, jejich obyvatele i odcizenost, která mezi nimi je. V jeho práci se odráží taky studium antropologie a pečlivost, díky ní se spojil i s grafikem Milanem Nedvědem. Dohromady navrhli knihu Metropolight, o kterou mají zájem lidé po celém světě a už teď fotograf nasbíral od přispěvovatelů v rámci crowdfundingové kampaně deset tisíc liber. „Kniha odkazuje na vztah člověka, světla a velkoměsta,“ popsal v rozhovoru pro Český rozhlas.
Vybíral jste pro knihu fotografie nějak specificky?
Mám k městům takový zvláštní vztah. Fascinují mě a zároveň je nemám úplně rád, protože mám pocit, že jsou v některých směrech nebezpečná. Kritérium určitě bylo tohle zobrazit.
David Gaberle začal fotit před pěti lety. Jeho připravovanou první knihu ocenil třeba fotograf Antonín Kratochvíl, Harry Gruyaert nebo britský novinář George Georgiou
Na městě mě nejvíc zajímá, jak se všichni pohybují dohromady, ale zároveň jsou si strašně odcizení. Jste v metru, někdo stojí 30 centimetrů od vás a vy o něm nevíte vůbec nic, což bylo před nějakou dobou víceméně nemožné.
Když jste žil někde v nějakém menším městě, tak jste všechny znal a váš život se odvíjel od vztahů s ostatními. Teď je individualita výrazně podtržená samotou ve městě. Je to zajímavé, vznikají z toho zajímavé věci, zároveň si ale myslím, že to lidsky není úplně zdravé.
Na vašich fotkách je výrazná hlavně ta hra stínů a světla. Je asi důležité si toho všímat. Všímáte si toho třeba, i když nefotíte?
Světlo pozoruju, rozhodně ale míň, než když mám foťák v ruce. Světlo je nějakým způsobem ve fotce důležité, mě to obrovsky baví a já jsem zjistil, že má obrovskou moc v tom, co vypíchne, co pohltí nějaká tma, v tom je obrovský emoční náboj. Snažím se to využívat k tomu, abych vykomunikoval, co je pro mě ve fotce důležité k tomu tématu. Když jdu ven a fotím, občas se dostávám až do takového transu. Jsem fakt hodně napojený, na to město, architekturu, na světlo, jak se odráží, co se odehrává. Když nefotím, je to míň, ale určitě to vnímám a říkám si: ‚Sakra, sem bych mohl zítra zajít a něco vyfotit.‘
Trpělivost vám nechybí. Jak dlouho jste schopný čekat na jednu fotografii?
Hodně dlouho. Stalo se mi třeba, že jsem v Gruzii fotil jedno místo, byly rotující dveře, a byl jsem tam dvě hodiny, udělal jsem asi 800 fotek. Ani jsem nevěděl, co chci vyfotit, vlastně jsem čekal, jestli se tam odehraje něco zajímavého, protože jsem měl pocit, že je to zajímavé místo. Fotku z toho nakonec mám, se kterou jsem spokojený. Někdy dělám to, že se i opakovaně na místo vracím.
Jsem schopný dva týdny fotit a neudělat žádnou dobrou fotku, to může být hrozně frustrující. Street fotka nezáleží jen na vás, ale hrozně se odvíjí od toho, co se děje okolo vás. Já musím být trpělivý, jinak bych se k fotce nikdy nedostal. Musím se odpoutat od výsledku a soustředit se na ten proces. Pro mě je to dobré, protože mám pocit, že jsem jinak netrpělivý a hodně poutaný na výkon. Fotka je v tomhle pro mě terapeutická, protože mě to učí. Říct si ok, musíš si dát odstup a jen pozorovat a prožívat, ne se soustředit na to, abys měl teď okamžitě fotku. To je zdravé, alespoň doufám, pro mě.
Nechal jste fanoušky přispět na crowdfundingové kampani na Kickstarteru. Máte vysledováno, odkud zájemci jsou?
Docela mě to překvapilo. Čekal jsem, že bude víc lidí z České republiky. Hodně lidí je tam z Anglie, třeba 50, je tam docela dost lidí z Austrálie, nějací lidé z Thajska, Brazílie, Holandska, hodně lidí z Ameriky. Ty lidi vůbec neznám a mám ohromnou radost, že se to lidí takhle daleko dotklo.
Máte už připravené nějaké pokračování?
Přiznám se, že jo. Celý minulý rok jsem nejen pracoval hodně na té knize, ale všechnu práci, kterou jsem dělal, jsem si šetřil taky na další cestování, protože to je jediné, co mě zajímá, abych mohl fotit. Myslím si, že přijde pokračování, že města budou jiná, estetika bude trochu jiná a doufám, že to bude mít i trochu jinou vypovídací hodnotu. Doufám, že tím, že budu fotit jiná města, se taky udělá protiklad k těm městům, které jsem fotil teď.
