Martina Sáblíková byla v Berlíně spokojená
Naprostá spokojenost. Tak charakterizovala rychlobruslařka Martina Sáblíková své první vystoupení na tříkilometrové trati v nové sezóně. V závodu Světového poháru v Berlíně obsadila česká olympijská vítězka druhé místo.
Gratulace, Martino, ke druhému místu! Vy vypadáte, že tomu sama nevěříte, kroutíte hlavou.
„Tak určitě ne. Ty časy, které byly rozjeté, byly hodně solidní a když jela 7. dvojice a já jsem viděla, jak mají rozjeto, myslela jsem si, že snad nebudu ani do desítky. A pak najednou ta poslední kola ukázala, že to bylo pro všechny hodně těžké, a to možná rozhodlo.“
Měli dobře rozjeto, ale nedokončili to do cíle tak dobře jako vy.
„Nevím, já jsem prostě spokojená.“
Byla jste před tím závodem hodně nervózní? Včera jste absolutně nevěděla, co od toho čekat, byť jste měla za sebou tu patnáctisetmetrovou zkoušku.
„Byla jsem hodně nervózní. Já jsem na dnešek spala tři hodiny, jen jsem polehávala v posteli a nemohla jsem spát. Ale nakonec to nebylo tak špatné.“
A kdybyste spala čtyři, tak by to bylo 1. místo?
„To si netroufám říct. Před tratí jsem se cítila dobře, ale když jede člověk úplně sám, je to něco trochu jiného, než když má vedle sebe nějakou soupeřku.“
Jaké to bylo, když jste právě byla na trati? Jak jste se cítila při tom samotném závodě? Bylo to lepší než včera?
„Bylo to lepší než včera, ale když jsem se podívala na tabuli a viděla jsem, že mi zbývá ještě 5 kol do cíle, říkala jsem si, že tam nemůžu nikdy dojet.“
To už vám ubývaly síly?
„Už ano. Pak Petr říkal, že poslední 2 kola jsem už nejela vůbec technicky, že jsem jela jen dopředu. Ale je to 2. místo a jsem ráda.“
Jak je vám teď, po závodě? Co všechno bolí a více nebo méně než obvykle?
„Teď mě zrovna nebolí nic, protože samozřejmě převládá ta euforie. Já jsem za ten výsledek strašně ráda a musím moc poděkovat těm, kteří mě drželi při tom, že to i po té nemoci zvládnu. I trenér říkal, když jsem šla na start, že mám na bednu, i když pojedu sama. Já jsem si říkala -hlavně to nevzdávat a bojovat až do cíle.“
Teoreticky byste si zítra ještě mohla v uvozovkách zasprintovat na kilometrové trati. Nebo ne, když kroutíte hlavou?
„Ne ne ne, opravdu toho mám plné zuby.“
Ani dobrá masáž, dobrá večeře, odpočinek a možná delší spánek přes noc by s tím nic neudělaly?
„To nevím, myslím, že ne. Tu masáž si samozřejmě dám, odpočinek taky, ale radši si zítra půjdu zajezdit na led a potrénovat něco na suchu, abych nabírala síly do Hamaru.“
Trenér vás nevyžene?
„To nevím, já jsem s ním ještě naštěstí nemluvila.“
Co z toho může vyplývat pro ty další závody? V Hamaru se pojede pětikilometrová trať s omezeným počtem startujících, takže tam se zřejmě vejdete.
„Tam bych se snad měla vejít. Uvidíme, jak to bude vypadat teď, po bodech. Ještě jsem se nedívala, ale to bylo rozhodující – abych nejela v béčku. Já jsem spokojená.“
Rozhovor s Martinou Sáblíkovou natočil přímo v Berlíně reportér Radiožurnálu Tomáš Kohout
