Biatlonový průšvih
Přesnost je výsadou králů. Když se má někde být a něco udělat přesně v určený čas, nemá to být ani o sekundu dříve, ani déle. Pokud se opozdíte na rande, je to sice průšvih, ale dá se vyžehlit. Jestli ale později, nebo naopak dříve, vystartujete na trať olympijského závodu, je z toho celosvětová ostuda.
Drala se dopředu, viděla totiž, jak odjíždějí soupeřky, které měly podle výsledků sprintu startovat až za ní. Takhle se cítila švédská biatlonistka Anna Carin Olofssonová-Zideková na startu stíhacího závodu na olympiádě.
„Nechali mě vyjet o čtrnáct sekund později. V prvním kole jsem z toho byla rozhozená. Ale pak jsem se uklidnila. Řekla jsem si O.K., oni to udělali špatně, oni to musí nějak vyřešit.“
A vyřešili. Jako když se do výkonu trestu započítá vazba. Prostě jí těch čtrnáct sekund zase odečetli a ze šestého místa skutečného pořadí v cíli bylo čtvrté. Ale nemohlo to být třeba i třetí, a tedy medaile? Kdyby byla Anna Carin skutečně v kontaktu s vedoucími závodnicemi…
„Ne, necítila jsem se tak, že by mě to nějak ovlivnilo při běhu nebo ve střelbě. Snažila jsem se jen soustředit a zajet dobrý závod.“
Důvod pevného chvatu rozhodčího na startu, který nechtěl Švédku pustit? Špatně nastavené startovací hodiny. Ty srovnali, vyměnili rozhodčího – Švýcara za Čecha. Pavel Levora viděl tento chronometr poprvé. Jeho hlavním působištěm je střelnice a na Světovém poháru se navíc používá jiné odpočítávalo.
A tak když se s ním začal Kanaďan Jean-Phillipe Leguellec přetlačovat, pustil ho raději dřív. I samotnému sportovci okamžitě došlo, že mají oba průšvih.
„Víte, je to jenom smůla. Došlo mi to hned na startu, když jsem viděl, že přede mnou nejede číslo pět. Takže jsem si říkal, že mě možná diskvalifikují nebo dají penalizaci. Stejně se s tím nedalo nic dělat. Jel jsem si svůj závod a byl skvělý,“ vyprávěl v cíli pátý, ale ve výsledcích po penalizaci až jedenáctý biatlonista.
Chaos? Ano. I ten k této olympiádě patří. A jak patrno, zvykli si na něj také sportovci.
