Kanaďané na poslední únorový den nezapomenou
Hokejisté Kanady slaví olympijské zlatoFoto: ČTK
Od extrému k extrému... Jednadvacáté zimní olympijské hry začaly nejhůř, jak si lze vůbec představit – smrtí jednoho sportovce. Po šestnácti soutěžních dnech olympijský oheň ve Vancouveru zhasl. K obrovskému hokejovému karnevalu v ulicích však Kanaďané jeho světlo nepotřebovali.
Tak to Kanaďané přežili, paní Müllerová... V osmé minutě prodloužení nezkrotil Miller v americké brance puk po střele nějakého Crosbyho a kardiologové ve Vancouveru i všech jiných kanadských městech mohli odvolat pohotovost, kterou vyhlásili pár vteřin před koncem třetí třetiny poté, kdy Američané ve finálovém duelu vyrovnali.
Možná Kanaďané nepředváděli na celém turnaji nejvyrovnanější výkony, ale koho by to zajímalo? Nejcennější olympijské zlato, které by asi víc než polovina místních sportovních fanoušků byla ochotna vyměnit za všech 13 prvenství v ostatních sportech, země, která dala hokej světu, získala.
Kvůli nečekanému prodloužení se sice oslavy o pár minut pozdržely, ale alespoň dostali snad všichni žebráci z města možnost zaujmout co nejvýhodnější místo v blízkosti haly. I oni měli včera zač pít a oslavovat. Při odchodu z arény jim nějaký ten čtvrťák hodil snad každý.
Na poslední únorový den roku 2010 Kanaďané nikdy nezapomenou. Kdypak se něčeho podobného dočkáme zase my?
