Pohled zblízka na trénink Nikoly Sudové na ZOH

S Nikolou Sudovou se točí světFoto: Jan Kaliba

Čeští olympionici sbírají na zimních Hrách zlaté medaile nepřetržitě od roku 1998. V roce 2002 se o zachování této série postaral akrobatický lyžař Aleš Valenta. I příští rok ve Vancouveru bude česká výprava spoléhat mimo jiných také na akrobatickou lyžařku.

Boulařka Nikola Sudová je suverénně nejlepší Evropankou Světového poháru, kterému vládnou Američanky a Kanaďanky. Aby se jí povedlo zámořským soupeřkám co nejvíce vypálit jejich domácí rybník, kvůli tomu teď piluje své sněhové piruety skryta v lesích, které obklopují Tanvaldský Špičák.  

Ne vždycky jsou zimní radovánky radostí, někdo musí na sníh z donucení, jak naznačuje rodinná scénka u spodní stanice lanovky na Tanvaldský Špičák. To ale rozhodně neplatí pro členy týmu českých akrobatických lyžařů, kteří trénují nedaleko - odděleni od rekreačních lyžařů sáňkující drobotiny pásem smrkového lesa.  

Pár skoků přes horské bystřiny, chvilka chůze do mírného kopce a otevře se před vámi scéna jako z kaskadérského filmu. Nejprve slyšíte hlasy a potom vidíte nejen jejich autory, ale i adresáty. Co chvíli se ze sněhobílého pozadí vymrští postava, předvede ve vzduchu nějaký ten akrobatický prvek, načež sundá lyže a škrábe se zpátky na kopec.  

Na trénování jízdy v boulích nejsou zrovna podmínky, a tak se pilují aspoň akrobatické prvky. Na pohled vypadají lehce a přirozeně, ale jsou výsledkem dokonalé koordinace pohybů celého těla.  

,,Člověk musí mít na nájezd širokou stopu, musí mít rychlost, protože čím je výš, tím více má času prvek předvést. Potom si hlídat, abyste dopadli na nohy a špičkami dolu ze svahu,“ přerušila Nikola Sudová na moment trénink.  

Jak na to 

Mezitím se s nájezdem, můstkem a doskočištěm perou ostatní - její sestra Šárka, sourozenci Vaculíkovi a další potěr českého akrobatického lyžování. Každý skok předcházejí pokyny a následuje hodnocení kouče Radka Herota. 

,,Dynamicky! Tělo je perfektní, odraz je perfektní, jenomty ruce tam musí být dynamicky, jako kdyby si chtěla dát někomu pravý hák. Tedy levý, ne pravý,“ upřesňuje Radek Herot.  

Středem pozornosti není po většinu času Nikola Sudová, ale její mladší sparingpartnerka, která opakovaně najíždí na můstek pluhem, a tak jí škodolibí kolegové pomáhají operativním zúžením nájezdové stopy tím, že jí ohraničí položenými lyžemi.
,,Báro neplužit! Jakmile mi tady budeš plužit, tak tě tou lopatou přetáhnu,“ domlouvá trenér Herot.  

Lopata nakonec zůstává jen v roli náčiní, kterým se upravuje nájezd na můstek a dopadová plocha, ale i velkými závody protřelá Nikola Sudová přiznává, že také ona si na trati zapluží. 

Sudová také pluží 

,,Myslím si, že to je přirozené. Já taky při závodě plužím, ale to proto, že už přemýšlím, co udělám na můstku. Holky trochu pluží, protože se ještě bojí, máme dlouhý nájezd. Taky mi to dělá problémy. Když jsem předtím v boulích, nemám čas nad tím přemýšlet,“ tuší Sudová. 

Ale dost řečí - stopa je volná, Nikola Sudová je znovu na řadě, a může si vyzkoušet další z kousků, které vytasí v lednu na zámořských závodech Světového poháru i na Hrách zimní olympiády.  

..Dobrý. Teď si malinko počkej a zaber dynamicky do roznožky. A taky se prohneš v zádech. To potřebuješ dělat v té roznožce proto, abys stoupala,“ radí Radek Herot.  

Kam až vystoupá Nikola Sudová ve Vancouveru se dovíme hned zkraje olympijských her. Ženská jízda v boulích přijde na řadu 13. února coby šestá medailová disciplína. Do Ameriky letí sedmadvacetiletá rodačka z Jablonce už 4. ledna.