Veikko Hakulinen a hry ve Squaw Valley 1960
V roce 1960 hostilo zimní olympijské hry americké Squaw Valley. Svou všestrannost na nich potvrdil finský lyžař Veikko Hakulinen.
Běžec na lyžích, biatlonista, orientační běžec, atletický vytrvalec, ale i veslař. Ve všech těchto odvětvích dokázal Veikko Hakulinen bojovat s absolutní špičkou. Proslul ale zejména jako milovník dlouhých lyžařských tratí. Už na olympiádě v Oslu v roce 1952 získal zlato ve vytrvalostním závodu na 50 kilometrů.
O čtyři roky později přidal titul olympijského vítěze i na třiceti-kilometrové trati v Cortině d´Ampezzo. Na hrách ve Squaw Valley se mezi nesmrtelné olympijské legendy přiřadil díky třetímu zlatu, tentokrát ve štafetě na 4 x 10 kilometrů.
Zlatý finiš
Jako poslední člen finské štafety předvedl jeden z nejpamátnějších finišů historie. Za Norem Brusveenem zaostával ještě v polovině svého úseku o 20 sekund, nakonec ho ale přespurtoval v cílové rovince a dokázal zvítězit.
„Hakulinen byl zvyklý lyžovat i ve vysoké nadmořské výšce. Proto dokázal tu ztrátu smazat. Nikdy by nedokázal nějakým způsobem taktizovat, jel opravdu na krev," říká jiný člen zlaté finské štafety z roku 1960 Vëinö Huhtala, který běžel na třetím úseku.
Ten první měl pod palcem Toimi Alatalo a na druhém se představil Eero Mëntyranta.
„Už jsme byli smíření s tím, že budeme stříbrní. Ale Veikko pak předvedl něco neuvěřitelného. Najel si do zledovatělé stopy a toho Nora v závěru úplně zničil. Ze mě se tak stal olympijský vítěz," popisuje s potěšením Eero Mëntyranta.
Veikko Hakulinen získal ve Squaw Valley cenné kovy i na patnáctce a padesátce, stal se tak jediným sportovcem těchto zimních Her, který vybojoval hned tři medaile.
„Všichni jsme věděli, že budeme muset jít přes vlastní limity. Vzduch v té vysoké nadmořské výšce udělal své, dýchání je úplně jiné než u nás ve Finsku, kde jsme na úrovni moře. Veikko se s tím ale popral z nás všech jasně nejlépe," říká o svém kamarádovi Eero Mëntyranta.
Od lesnictví ke sportu
V mládí přitom ke sportovní kariéře nakročeno neměl. Původně chtěl jít v otcových šlépějích lesního dělníka. Během druhé světové války byl i seržantem finské armády. Sport ale nakonec u Hakulinena přeci jen zvítězil.
Hakulinen zůstal u sportu celý svůj život. Po ukončení lyžařské kariéry bodoval i jako úspěšný biatlonista, na stará kolena pak válcoval soupeře i jako orientační běžec a doplňkově závodil v kanoistice.
Sport se ale nakonec stal Veikku Hakulinenovi osudným. Když v říjnu roku 2003, tak jako každý jiný den, vyklusával na silnici nedaleko Valkeakoski, nemohl tušit, že mu vezme život nepozorný řidič.
