108 členů olympijské výpravy odletělo do Vancouveru
Úsměvy, poslední telefonáty nebo polibky na rozloučenou a mírné obavy z nepříjemně dlouhého letu. Tak to dnes vypadalo v odletové hale starého letiště v Praze-Ruzyni.
Hemžilo se to tam postavami oděnými do oficiálního olympijského oblečení české výpravy. Celkem byste jich napočítali 108. Ti všichni se právě teď museli připoutat, protože speciál Praha-Vancouver je připraven k odletu.
Sportovci a jejich doprovod budou ve vzduchu dlouhých jedenáct hodin. Naštěstí pro cestující je letadlo zaplněné jenom z poloviny, takže třeba boulařka Nikola Sudová najde pro svou zraněnou nohu dostatek prostoru. Dalším pololazarem je sjezdař Kryštof Krýzl, kterému loni operovali obratel, ale záda prý proti úmorně dlouhému letu neprotestují.
„Myslím si, že už jsou na to zvyklé, takže neprotestují. Já jsem slyšel, že je tam docela dost místa, takže se tam budeme moct někde natáhnout. Přece jenom těch cestujících není moc a nebude to tak našlapané," plánoval Kryštof Krutl.
Jak na časový posun
To souhlasí. Kromě toho, kam složí nohy, řeší pasažéři také to, jakou taktiku zvolí v souboji s časovým posunem.
„Já nevím. Myslím si, že na tuhle stranu je lepší v letadle nespát a přiletět tam večer a šel si lehnout až tam, aby ten časový posun jako rychleji vstřebal. Nebavíme to úplně, ale koukneme na nějaký film," říká běžkyně na lyžích Kamila Rajdlová, která příliš zkušeností se zaoceánskými lety nemá.
To podstatně mladší sjezdařka Klára Křížová toho přes Atlantik nalétala více a zná to i ve Whistleru, takže ví, co ji čeká.
„Mě to nedělá problém. Já už jsem vlastně dvakrát byla půl roku v Americe na střední škole, takže mě to velký problém nedělá."
Takže aklimatizace žádný problém, za dvě hodiny jste v pořádku?
„No za dvě hodiny ne, trvá to tak dva dny. Já když přiletím tam, tak musím jít spát až po desáté hodině večer, s čímž mám někdy problém a ráno se co nejdéle prospat. Takže mě to tak dva tři dny trvá." říká Klára Křížová (rozhovor nejen o jejím dřívějším pobytu si můžete poslechnou v přiloženém audiu)
Někdo na letišti hýřil sebevědomím a nahlas snil své olympijské sny, tak jako snowboardcrossař David Bakeš stojící vedle kolegy Michala Novotného. „Určitě tam jedeme za medailovými pozicemi. Já i Michal. Myslím si, že to zvládneme oba. Tam je důležité, že na to máme a už jsme to oba dokázali," věří Bakeš.
Žalčíkův reperát
A jiný se pro změnu snažil zaplašit nepříjemné vzpomínky na minulou olympiádu. Tak jako servisman běžců na lyžích Květoslav Žalčík, který v Turíně chyboval při psaní soupisky a připravil štafetu o medailovou naději.
„Já to beru jako životní lekci. Každý člověk je omylný a chyby děláme každý. Ale olympiáda je tak vrcholná událost, že se to prostě nesmí stát a je to pro mě životní lekce. Mě to i dneska mrzí."
Kdo bude letos vyplňovat ten formulář?
„Tak když jsem jejich vedoucí, tak musím zase já," odpovídá Květoslav Valčík pro kterého tak budou hry v Kanadě také tak trochu šancí na reparát.
