Pády Antoina Miliordose v Oslo

olympijská vlajkaFoto:  Archiv ČRo

V našem olympijském seriálu z historie zimních Her jsme se zatím věnovali hlavně legendárním sportovcům, jejichž výkony se zapsaly do dějin. V dnešním šestém dílu ale trochu odlehčíme. Na Zimní olympiádu do Osla v roce 1952 totiž přijel i závodník, který měl možná raději zůstat doma.

Antoino Miliordos během jediné slalomové jízdy v Oslu celkem osmnáctkrát upadl a v polovině svahu si dokonce kvůli naprostému vyčerpání musel sednout na sníh a vydýchat se. Cílem sice projel vleže, ale projel. Jeho čas v jednom slalomovém kole byl o půl minuty horší než čas zlatého medailisty v součtu obou jízd. Miliordos ale zdaleka není jediným sportovcem historie, který dokonale naplnil olympijskou myšlenku.    

Mexiko ještě nikdy žádný cenný kov na zimních hrách nezískalo. Nestalo se tak ani v Calgary 1988, ačkoli běžec na lyžích Roberto Alvarez bojoval jako lev. V závodě na 50 kilometrů dojel do cíle necelou hodinu po předposledním klasifikovaném závodníkovi. Pořadatelé už dokonce vyslali na trať pátrací četu.    

Turecký sjezdař Resat Erčes se blýskl v Ga-Pa v roce 1936. Přihlásil se do kombinace, přičemž její sjezdovou část zdolával celkem 22 minut. V nejprudších pasážích svahu dokonce plužil. Aby jeho jméno fandové sportu neměli šanci zapomenout, nastoupil Erčes i do turecké běžecké štafety na 4 krát 10 kilometrů a dodnes mu patří primát v nejpomaleji zaběhnutém úseku historie.    

V roce 1920 byl turnaj v ledním hokeji součástí letních Her v Atverpách. Bronz tehdy získal československý tým, ačkoli ve třech zápasech skóroval jen jednou a inkasoval 31 gólů. Po debaklech 0:15 od Kanady a 0:16 od Spojených států porazili Čechoslováci Švédsko 1:0 a radovali se z konečné třetí příčky.    

Také před osmnácti lety v Albertville se stalo nevídané. Závodníci v obřím slalomu vyráželi na trať ve čtyřiceti-sekundových intervalech. Libanonec Raymond Kayrouz byl ale tak pomalý, že ho přímo na kopci předjel Maročan El Hasan Matha, který startoval po něm.    

Korejec Kyung Jim-Soon viděl sníh poprvé až v okamžiku, kdy nastoupil do slalomu na Hrách v americkém Squaw Valley v roce 1960. Jeho olympijská příprava se kompletně odehrála na trávě, o technice oblouků se dočítal jen z literatury. Asi nemusím doplňovat, že Soon skončil v závodu beznadějně poslední. O to ale přeci vůbec nešlo.