Sledgehokejový gólman Vápenka nabíral zkušenosti při florbalu

Sledge hokej - zimní paralympijské hryFoto:  © VANOC/COVAN

Bez něj by naši sledgehokejisté na paralympiádě ve Vanouveru určitě neskončili na pátém místě. Lví podíl na tak úspěšné premiéře má brankář Michal Vápenka.

Kdyby se i na paralympiádě vyhlašoval nejlepší gólman, pak by česká opora v brance - Michal Vápenka - patřila určitě mezi žhavé kandidáty. 

Vždyť doma už má několik podobných ocenění z nejrůznějších turnajů, včetně mistrovství Evropy. A například v české sledgehokejové lize se v sezóně 2005/06 uzavíraly sázky, jestli někdo Vápenku překoná. Rok a půl se to nikomu nepovedlo.  

„Michal Vápenka je nejlepší český brankář a když má svůj den, tak za svá záda jen tak něco nepustí. On dokáže ten tým vyhecovat. Dát mu gól i v české lize je umění. Je paráda, když člověk vidí ten neúspěch protivníků, když si na něm vylámou zuby," říká reprezentační kapitán Pavel Kubeš. 

Průprava z florbalu 

Kde se bere ta brankářská jistota v sympatickém dvoumetrovém chlapíkovi, který před 15 lety přišel po úraze o levou nohu? Možná to zní neuvěřitelně, ale základem jsou roky strávené ve florbalovém týmu Torza Sorry Praha, za který Vápenka už deset chytá pražský přebor. 

„Florbal je samozřejmě o hodně rychlejší. Navíc chytám u kluků, kteří nejsou nijak postižení. Takže je to normální zdravý florbal. Já jsem díky florbalu přišel do sledgehokeje a potřeboval jsem se akorát naučit v bráně hýbat, pracovat s hokejovým vybavením. Ale nemusel jsem číst hru, protože tyto věci mám zažité a zautomatizované z florbalu," konstatuje Michal Vápenka. 

Životní zážitek 

Na kanadském ledě sice český gólman dostal osm branek, ovšem mnoha dalším, někdy na první pohled nechytatelným střelám, zabránil. Navíc nepustil ani jeden italský nájezd v úvodním duelu vyřazovací části a Češi tak mohli nakonec uhrát paralympiádě páté místo. 

„Pro mě je to něco, co jsem strašně chtěl. Makal jsem pro to pár let. Myslím si, že stejně jako ostatní kluci z týmu. Pro mě, když to řeknu, tak je to nejvyšší možná meta. Samozřejmě by se na paralympiádě dalo zahrát finále. Ale to nás asi zřejmě čeká, nemůžeme to chtít napoprvé," říkal s úsměvem šestatřicetiletý brankář. 

Přesto Michal Vápenka nezažívá paralympijskou atmosféru poprvé. V roce 1996 byl v Atlantě členem našeho volejbalového týmu. Ale to vnímá podstatě jenom jako čárku v životopise.  

„Tam já jsem přišel o nohu a povedlo se mi akorát zařadit do národního týmu, který už měl kvalifikaci vybojovanou. Pro mě určitě je zajímavější hokej, zvlášť v tuto chvíli, protože si myslím, že jsem platný člen týmu. A ten tým šlape!" ví dobře Michal Vápenka 

Že se českému týmu daří je i díky pohodovému brankáři, který v jednom dotazníku na otázku kolik měří napsal: ‚150 až 190 centimetrů. Podle toho, na které noze stojím.'