Lukáš Bauer vyrazí za medailí. Nesmí chybět ani červená čepice
Běžec na lyžích Lukáš Bauer se chystá ke svému prvnímu vystoupení na zimních olympijských hrách ve Vancouveru. Dlouhé týdny zámořské přípravy mají začít přinášet ovoce nejlépe už dnes po půl desáté večer středoevropského času, kdy je na programu běh na 15 kilometrů volně.
Být zdravý, ve formě, dostat od servisu dobře namazané lyže. To jsou základní, ale rozhodně ne jediné podmínky úspěchu. Ideální předstartovní svět Lukáše Bauera se skládá i ze zdánlivých maličkostí.
Základ je stejný jako při jakémkoli jiném povolání – nezaspat a probudit se pokud možno v dobrém naladění. „Ráno se jdu proběhnout asi na 15 minut, pak je snídaně, potom se třičtvrtě hodiny protahuju, sbalím si věci a mažu na tratě,“ popsal Lukáš Bauer tradiční předzávodní ráno.
Když už český lyžař zmínil snídani, pokud byste si mysleli, že před závodem snídá něco speciálního, tak byste se spletli. „Chleba nebo rohlík s máslem, šunkou nebo sýrem a čaj,“ prozradil Bauer svoje ranní menu.
Když rodák z Ostrova nad Ohří uspokojí svůj žaludek, objeví se na obzoru už samotný vrchol dne. Koncentrovat se na závod je samozřejmě důležité, ale nesmí se to zase přehánět.
„V mém případě je lepší, když na závody moc nemyslím a přesně neodpočítávám hodiny do startu a podobně,“ řekl Bauer.
Bez čepice to nejde
Tomuto přístupu odpovídá i to, že Bauera rozhodně nepřistihnete, kterak praktikuje nějaký předstartovní rituál. I když něco by se přece jenom našlo. Na jeho hlavě nesmí chybět vítězná pokrývka.
„Závodím v červené čepici už tři roky, vlastně od té doby, co jsem vyhrál Tour de Ski. V Otepää jsem ji zapomněl na hotelu, a když jsem to zjistil, přišel jsem do buňky a trenérovi Mírovi Petráskovi jsem řekl, že je to špatný, že dneska nezajedu (smích). A Míra se nechal tak vyhecovat, že mi pro ni doběhl a zachránil mi vítězství,“ směje se Lukáš Bauer.
Posledním úkolem Lukáše Bauera je zbavit se lehké nervozity a nepřipouštět si tlak velkého očekávání. Usnadňují mu to třeba jeho dva potomci, kteří od něj na rozdíl od řady jiných Čechů medaili rozhodně nepožadují.
„Děti, konkrétně Aneta by byla nejradši, kdybych byl za hodinu doma. Děti řeší úplně jiné problémy než to, jaký jsem a jaký budu při závodech,“ uvědomuje si Lukáš Bauer. Tak rychle to domů Lukáš Bauer bohužel pro jeho ratolesti určitě nestihne. Ale čekání na tátu bude jistě snesitelnější, když si pospíší aspoň do cíle olympijských závodů.
