Svazu se investice vyplatila. Churavý je konečně spokojený
Před čtyřmi lety málem nedobrovolně se svým sportem skončil, teď si veze páté místo z olympijských her ve Vancouveru. Snem sdruženáře Pavla Churavého byla sice olympijská medaile, ale přesto má důvod k radosti. Svůj sen si sice nesplnil, ale cíl, který si před hrami vytyčil, rozhodně ano. Bylo jím aspoň jedno individuální umístění mezi nejlepšími šesti. Dlouho to ale na spokojený odlet z Kanady nevypadalo.
Třikrát se Pavel Churavý po svém výkonu ve Whistleru ošíval a nebyl zrovna nadšený. Nejprve po skoku ze středního můstku, kdy ho rozhodčí drželi na věži několik minut: „Trochu se tam točí vítr, asi by to bylo neregulérní. Myslím, že by to chtělo skočit dál.“
Podruhé byl nejlepší český sdruženář rozmrzelý v cíli následného běhu na 10 kilometrů. Skočit chtěl dál, doběhnout dřív. „Dneska mi chyběly trochu síly. Asi ještě nejsem úplně ready.“
Dvanácté místo bylo v tu chvíli Churavého nejlepším olympijským počinem, ale on chtěl víc a bylo to na něm znát. Věděl, že závod na velkém můstku pro něj bývá složitější. Navíc se k tomu přidalo i počasí – vítr a sněžení způsobily, že se situace opakovala a těsně před skokem českého lyžaře se musel závod přerušit, z můstku se snesl předskokan a před svým pokusem usedl Churavý na lávku celkem třikrát.
„Trošku se opakuje situace z malého můstku. Když je smůla, je smůla. Nedá se nic dělat. Budeme bojovat, není to úplně zlé, ale chtěl jsem skočit dál. Těch 130 metrů tam mělo být a bylo by to dobré.“
Obrat k lepšímu
Bylo tam 126 metrů a osmé místo. A třetí nespokojenost Pavla Churavého, kterému se ale nakonec vše v dobré obrátilo. Většinu spolufavoritů totiž podmínky při skoku postihly ještě více a český reprezentant se velmi zdatně činil v běžecké části. Trojici Demong, Spillane, Gruber dostihnout při nejlepší vůli nemohl, ale z jedenáctičlenné skupiny pronásledovatelů byl druhý nejrychlejší po Finu Manninenovi. A konečně se dostavil uvolněný úsměv. „Zaplaťpánbůh se to nakonec povedlo, takže spokojenost.“
Prohlásil zanedlouho třiatřicetiletý sdruženář, kterému před čtyřmi lety v Dukle o polovinu snížili plat, a kdyby ho finančně nepodpořil svaz lyžařů, už také dávno nemusel závodit, natož se účastnit her ve Vancouveru. A nevyrovnal by páté místo Milana Kučery z Nagana, nejlepší výsledek českého sdruženáře po rozpadu federace.