Sáblíkové se nelíbí kvalita olympijského ledu
Po dvou dnech odpočinku startuje další díl vancouverské mise Martiny Sáblíkové. Ta by měla být zakončena druhou zlatou medailí na krku české královny her.
Už dva dny uběhly od chvíle, kdy Martina Sáblíková vyhrála jako druhá Češka v historii zlatou medaili na zimních olympijských hrách. Svůj vítězný závod na 3000 metrů ale ještě ani neviděla.
„Když přepínám programy, tak občas ukážou medailisty, tak tam někdy proběhnu.“
Společenské povinnosti olympijské šampionky jí v prvních hodinách daly hodně zabrat. Teď už ale myslí na další závody. Ten na patnáct set metrů si chce především pořádně užít. Byť led richmondské haly začíná trochu děsit. Úterní závod mužů musel být dokonce přerušen.
„Vím, že se jim v Norsku v Hamaru jednou porouchalo chlazení. Chlapi jeli druhý den všechny tři tratě, ale tohle jsem ještě nezažila.“
Povrch byl prý horší než na rybnících, kde jako malá začínala.
„Ten rybník sice je hrbolatý, ale není vroubkovaný tak strašně moc za sebou. Navíc, když led zamrzne bez sněhu, tak je skoro rovný, ale tohle bylo docela zajímavé,“ říká dvaadvacetiletá rodačka ze Žďáru nad Sázavou, nad jejímiž výkony soupeřky jen nechápavě kroutí hlavou. Stále se snaží hledat možnosti, jak její nadvládu nad dlouhými tratěmi zastavit. Kanaďanky teď například zkouší nové superrychlé kombinézy.
„Mně kdyby to někdo neřekl, tak to ani nevím. To, že mají něco nového, jsem se dozvěděla dva dny před závodem. Tak jsem si řekla, že co, mají rychlejší kombinézy, tak uvidíme, co se s tím dá dělat.“
Sáblíková ale rozhodně nechce riskovat a zůstane u klasického vybavení.
„Já si říkám, že když to zatím jede, tak není důvod to měnit.“
A že jí to jede výborně, ví po nedělním triumfu na 3000 metrů ve Vancouveru úplně každý. A snad nikdo nepochybuje o tom, že po závodě na pětikilometrové trati vystoupá nejvýš opět česká vlajka.
