Henri Oreiller ukázal krásu lyžování

Kde jinde se mohly odehrát Zimní olympijské hry v roce 1948, než v zemi, která nebyla zdevastovaná druhou světovou válkou. Do švýcarského Svatého Mořice přijelo rekordních 669 sportovců, v souvislosti s pátou zimní olympiádou se ale nejvíc mluví jen o jednom z nich.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

olympijská vlajka

olympijská vlajka | Foto: Archiv ČRo

Francouz Henri Oreiller byl tím nejlepším důkazem, proč do programu zimních Her natrvalo zařadit sjezdové lyžování. Už na poslední předválečné olympiádě alpští lyžaři bojovali v kombinaci, teprve ve Svatém Mořici ale závodili v jednotlivých disciplínách. A Oreiller ziskem tří medailí začal psát historii tohoto sportu.

Mladý Pařížan o sobě tvrdil, že má rychlost v krvi. Od malička ho rodiče brali na prázdniny do Val d'Isere, kde se Henri učil lyžovat. Na sjezdovkách doslova létal, neměl respekt ani z těch nejprudších svahů. A právě jeho sebevědomí a důvěra ve vlastní síly byly klíčem k olympijským úspěchům v roce 1948.  

V den sjezdu, jehož byl jasným favoritem, ale Oreillera zaskočilo nemilé překvapení. Ve Svatém Mořici se záhadně ztratily jeho oblíbené červené lyže, které mu přinášely štěstí. Našel je na poslední chvíli a málem nestihl start. V cíli už oslavovali vítěze, když ale Oreiller prolétl trať jako jediný pod tři minuty, všechno bylo jinak.  

Přehrát

00:00 / 00:00

Příběhy ZOH - 1948 Svatý Mořic

Průměrná rychlost 68 kilometrů za hodinu byla vzhledem k prakticky nulové bezpečnosti vázání neuvěřitelná. Dva dny po zlatém sjezdu navíc Henri Oreiller nastoupil do olympijské kombinace a také v ní vybojoval zlato. Ve slalomu speciál pak ještě přidal bronz, ačkoli technické disciplíny k jeho oblíbeným nepatřily.  

Oreiller se do lyžařské historie zapsal svým nebojácným stylem, velmi agresivní jízdou na hranici rizika a také díky dlouhým skokům, na kterých získával cenné desetiny.  

V roce 1952 ale „Šílený sjezdař", jak se mu přezdívalo, s lyžováním přestal. Cítil, že je na absolutním vrcholu. A navíc byl tak posedlý rychlostí, že toužil po ještě větší porci adrenalinu. Proto usedl do kokpitu závodního automobilu a také v motorismu dosáhl velkých úspěchů.  

Nakonec ale na svou posedlost doplatil. V říjnu roku 1962 zemřel při nehodě na autodromu v Linas-Montlhéry. Přesto ho Francouzi uznávají dodnes. Po Henrim Oreillerovi se jmenují ulice i budovy, tou nejznámější je Hlavní konferenční centrum v lyžařském areálu Tignes.

Vojtěch Bidrman, Pavel Vácha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme