Jak slalomáři jezdili na finských bonbonech

V mlze a na salmiaku, tak lyžují slalomáři na ZOHFoto:  ČRo

Připravit kvalitní trať pro alpské lyžování je někdy pořádná alchymie. Tým, který se stará o povrch sjezdovek na olympijských tratích ve Whistleru, si hraje na malé chemiky pravidelně.

Před mužským slalomem zpevňovali pořadatelé závodní sníh sloučeninou amoniaku a kyseliny chlorovodíkové. Triviálně se tahle látka jmenuje salmiak a lyžaři se s ní na svazích setkávají běžně. Většina z nich ovšem netušila, že třeba ve Finsku se stejná materie přidává do vodky a národní pochoutkou jsou salmiakové bonbony. 

Jedním z mála, kdo o téhle kuriozitě věděl, byl jediný finský slalomář v závodě Andreas Romar. Olizovat salmiak z olympijské sjezdovky ho to ovšem nepřimělo. 

„Jo, jasně, ve Finsku jsou salmiakové bonbony hodně populární. Je to fakt lahůdka. Taky se do nich přidává alkohol, i to je dobrota. Zároveň ve Finsku na salmiaku často lyžujeme, hlavně jarní sníh se jím upravuje. A salmiak ve vodce? To je taky běžná věc, vždyť vodka je naše národní pití. Ale k tomu vám toho moc neřeknu. Já jsem sportovec, takže alkohol moc nepiju.“ 

Čeští slalomáři vesměs věděli, po čem se na olympijské trati vezou, ale o salmiakových bonbonech neměli ani ponětí. 

„Nevím, ale určitě budou moc dobré a zdravé,“ smál se při pomyšlení na finskou laskominu Ondřej Bank. Ale lyžařské využití chloridu amonného, jak se salmiak chemickou terminologií nazývá, popsal pěkně. 

„Je to látka, díky které sníh dřív zmrzne a trať je pak tvrdší,“ vysvětloval Ondřej Bank, kterému se na chemicky upravené sjezdovce dařilo a skončil 11. Ale pořadatele chválili také tři zbývající Češi, i když na těžkém povrchu svorně nezvládli už první kolo a závod nedokončili. 

„Předpokládal jsem, že to nechytí, protože sněžilo. Ale překvapilo mě to, pista byla skutečně dobrá,“ kýval uznale hlavou Martin Vráblík. A jak dopadla salmiaková anketa mezi českými slalomáři, kteří v prvním kole vypadli? 

„Úplně jsem s tím obeznámený nebyl, čekal jsem, že to bude nerovné a bude se to rozbíjet,“ přiznal Filip Trejbal. 

Kryštof Krýzl se naopak projevil jako zdatný chemik, i když své kvality v tomto oboru skromně popírá: „Já vím, že odvádí vodu a povrch pak tvrdne. Je to chlorid amonný. Aspoň si to myslím, nevyznám se v tom. Já nejsem dobrý chemik.“ 

Role chloridu amonného coby severské pochoutky ale Krýzlovi zůstávala dosud utajena. „To nevím, i když mám bonbony rád. A rád lyžuji na amoniaku, tak to možná má nějakou souvislost.“ 

A nejvíce pobaveně i s pokusem o filozofický náhled se k faktu, že lyžoval na hmotě, kterou Finové cucají v bonbonech, postavil Beskyďan Martin Vráblík: „V dnešním světě už mi nepřijde divného nic.“