Aleš Michl, ekonomický analytik Raiffeisenbank

Rok 2009 je považován za rok, kdy světová ekonomika nebo alespoň ekonomika západní polokoule stála na okraji hodně hluboké propasti, do které zatím díky masivním opatřením nespadla. Vyhráno asi ještě není, mnozí skeptici či realisté mluví o tom, že krize by mohla mít průběh písmene W. No, a pak je tu kapitola sama pro sebe, tedy české veřejné finance, pro které byl loňský rok doslova masakrem. Zatím poslední číslo uzavírající účet za rok 2009 je 192 miliardy korun. Označuje, o kolik mělo Česko větší výdaje než příjmy. Vítejte u prvních Dvaceti minut tohoto roku. Přeji vám dobrý podvečer. Aleš Michl, ekonomický analytik Raiffeisenbank. Dobrý den, pane Michle, vítejte v rozhlase.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Hezký podvečer a děkuji za pozvání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Není vůbec zač. Schodek rozpočtu za minulý rok je nejvyšší v historii České republiky, 192,2 miliardy korun úplně přesně podle informací ministerstva financí. Bylo to nutné podle vašeho názoru?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Nebylo to nutné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Proč to nebylo nutné? Byla recese, byla ekonomická krize.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Tak já si myslím, že to jsou zástupné prostě argumenty. Já když se podívám na posledních 8 let, tak pořád jedeme v deficitu, pořád nám, nám roste a pořád hledáme jenom důvod, jak si ho ospravedlnit, tak to byla prostě krize. Podle mě to není, není argument pro to, abysme měli tak vysoký schodek.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak jenom pro pořádek. Pokud se já dívám na těch minulých 8 let, tak deficit stále nerostl, on tak trochu v posledních asi třech letech klesal.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Ale, ale klesal jedině, jediné zlepšení nastalo tehdy, když byly větší daňové příjmy, čili když se firmám dařilo lépe a plnila se lépe státní pokladna. Když se podívám ale na státní výdaje, tak to je jeden velký problém za druhým, neustále se opakující každý rok, čili já se nebojím říct, že my, my procházíme vlnou totální impotence prostě k veřejným výdajům.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Totální impotence k veřejným výdajům.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Ano, ano. Já doufám, že to nebylo, nebylo nějaké, nějaké strašné sousloví, ale mám tím na mysli prostě to, že prostě politici si pořád všímají daní, pořád nám mluví o tom, jak se budou snižovat, zvyšovat daně. Ale ten náš problém je v tom, že máme nezadržitelně rostoucí výdaje, to je prostě ten problém.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že a to je velice hypotetická otázka nebo úvaha, i kdyby nebyla v loňském roce recese či ekonomická krize, nazvěme to tak, prostě kdyby česká ekonomika neztrácela svůj výkon, tak i tak by veřejné finance byly ve velkém problému?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Ano, ano. Já jsem o tom...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
I tak by možná dosáhly toho schodku 192 miliard?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Asi by byl ten schodek nižší, to ano, ale prostě jednou nebo dříve či později přijde. Je to úplně stejné jako v životě, jednou jste nahoře, podruhé jste dole. V ekonomice je to to samé. A já když si vzpomenu, tak v nejlepších časech naší ekonomiky, rok 2006, 2007, my jsme také měli schodkové hospodaření. A prostě takhle to dlouhodobě nejde. Prostě pokud třeba máme u moci levicovou vládu, tak pochopím, že v čase zlých je deficit, ale v časech dobrých má být přebytek.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, bývalý ministr financí Miroslav Kalousek úmyslně ponechal dlouhé měsíce, vlastně, řekněme, od září 2008 až někdy do zimy 2009 nastavený rozpočet pro rok 2009 s takovým předpokladem, že ekonomika poroste v řádu 4,8 procenta HDP. Byť už bylo evidentní, že to tak nebude, že naopak to číslo nebude v plusových, tedy černých číslech, ale bude daleko v červených, což se nakonec potvrdilo. Bylo to úplně špatně, anebo naopak se jednalo o možná nechtěný největší stimulační balíček pro českou ekonomiku?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Já si myslím, že to bylo špatně, a to proto, tak nechci dělat, že po bitvě je každý generál. Ale špatně to bylo pro to, protože zase jsme si zahrávali s těmi příjmy. My jsme si tipovali, kolik to přesně bude, jak moc, jak moc firmy zahučí do ztráty, o kolik méně se vybere, ale nikdo si nevšímal těch výdajů, čili ty výdaje my jsme nechali volně plynout, ministerstva utrácely jako divý, a pak když klesly příjmy, tak my jsme ten problémy měli.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu vždycky tam je ta, a to možná není výmluva, protože přes Poslaneckou sněmovnu v tom složení, v jakém v tomto volebním období je, velice obtížné protlačit cokoliv, co by například z toho sociálního balíku, který je největší v rámci státního rozpočtu, cokoliv se ukrojilo tedy z té výdajové částky, tak vždycky ti politici, kteří například seděli ve vládě, říkali: "To nejde, nemůžeme prostě mandatorní výdaje změnit, protože to neposvětí Poslanecká sněmovna změnou zákona."

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Pane Veselovský, já bych řekl, že pokud by se chtělo, tak by to šlo. Čistě proto, že zadlužení není problém prostě levice, nebo pravice, to je náš problém. A já očekávám, že jak levice, tak pravice se prostě shodne na boji proti zadlužení, a když prostě mám na jednu stranu zadlužení prosperitu ekonomiky a na druhou stranu mám nějaké svoje hádky, debaty, ostré souboje, tak prostě já dávám prioritu číslo 1, prostě boj proti zadlužení. Já nechápu, jak sen a tom nemůže levice anebo pravice shodnout.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, tak to možná, pane Michle, nejste sám, kdo to nechápe. Na druhou stranu v minulém roce také došlo k poměrně, řekl bych, v České republice nevídané události, a to, že 10 poměrně předních ekonomů České republiky mělo možnost si sáhnout na minimálně vládní rozhodování a pak částečně i na legislativní rozhodování velice zblízka, což se v minulých 15 letech téměř nikdy nestalo. Byla, mluvím o Národní ekonomické radě vládě, radě vlády, tedy o 10 ekonomech, kteří připravovali nějaké koncepční materiály pro vlády a pak i pro legislativní proces. To si možná i ostatní ekonomové museli mnout ruce, ne?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Ale já trošku stále nad tím kroutím hlavou. Takže my první půlrok sestavili jsme radu, ekonomickou radu, ta navrhla nějaký balíček opatření. Druhý půlrok jsme zase ale začali ten balíček de facto negovat a dělat protiopatření. Čili já když se podívám na celý rok 2009 a na celou tu veřejnou politiku nebo fiskální politiku, vládní politiku, rozpočtovou politiku, tak to prostě ten druhý půlrok znegoval ten první půlrok. Podle mě to bylo čistě všechno na nic a jenom to ukazuje, že my vůbec nemáme vizi. My vůbec nevíme, kam s tou rozpočtovou politikou vůbec chceme jít. Chceme být liberální nebo chceme být moderní sociální stát. To prostě si podle mě žádný politik zatím tady nepoložil tady tu základní klíčovou otázku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ve chvíli, kdy padla 25. března minulého roku druhá Topolánkova vláda a pak se začalo mluvit o té, řekněme, poloúřednické nebo technokratické vládě Jana Fischera, tak se také říkalo, že ve chvíli, kdy bude ministrem financí Eduard Janota, jeden z největších znalců vůbec toho, jak je sestaven a jak funguje státní rozpočet České republiky, takže bude mít daleko volnější ruce, než kdyby byl politikem svázaným s politickou stranou. Využil toho, bylo toho využito té, řekněme, úřednické volnosti?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Tak vemte si někoho, kdo je, kdo je prostě desítky let na ministerstvu, na ministerstvu financí a pan ministr Janota prostě, on je zkušený borec, on prostě o tom rozpočtu asi tady nejvíc rozumí v celé České republice. Já bych od něj očekával, od takového borce bych očekával, že představí takové opatření nebo prostě že přesně najde ty díry, kde ty peníze tečou, že si nebude všímat toho, že nebude navrhovat zvýšení DPH nebo spotřebních daní, protože přes zvýšení daní tudy cesta nevede, to je prostě strašně špatná cesta. Ale že se prostě ucpou ty díry, kde to teče, to jsou výběrové řízení, jo, správa nebo chod ministerstev, tam se dá strašně moc ušetřit. A já si myslím, že stále jsme strašně málo ambiciozní, ten plán já nevidím vůbec žádné úspory zatím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a tak v čem je problém?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Já si myslím, že my potřebujeme prostě projít nějakým pocitem procitnutí. Čistě říkám si, asi budeme potřebovat spadnout do nějaké žumpy, budeme se v tom potřebovat jako Maďaři a až poté to prostě politikům docvakne, nevěřím na to, že to bude dřív, protože dlouhá léta tady mluvíme o reformách, ale prostě nevidím žádné výsledky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A teď jenom si jaksi ujasněme, o čem přesně mluvíme. Maďarská žumpa, abych použil, pane Michle, vaše slova, znamená, že Maďarsko je příjemcem pomoci od Mezinárodního měnového fondu a mluví se o něm jako o zemi, která je v podstatě nejblíže anebo již prošla státním bankrotem. Je to tak.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Ano, ano. Ano, je to tak. Já neříkám, že státní bankrot přijde příští rok, já nevím, kdy přijde. Ale to je možná ještě o to horší. My vůbec nevíme, kdy ten státní bankrot může přijít. On se nedá napredikovat. Ale my se musíme vžít do situace prostě zahraničních investorů. Ty si kupují naše státní dluhopisy. A já se musím vžít do jejich mozků a říci si, kdy asi si přestanu kupovat dluhopisy, kdy bude ten poslední moment, kdy si naše dluhopisy přestanu kupovat, protože pak máme problém. A tam na to neexistuje nějaká učebnicová poučka. To prostě může přijít ze dne na den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, když jste říkal, že není vyloučeno, že si Česko bude muset projít nějakou svojí žumpou, aby nějakým způsobem procitlo nebo možná spíš politická reprezentace procitla, tak je prostě nutné, aby Česko prošlo fází státního bankrotu?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Tak já si myslím, že prostě pro politiky to asi nikam jinam to nespěje, já když se podívám prostě na veřejné finance posledních 5, 6 let stále nárůst veřejných výdajů. Prostě my nejsme schopni ani jednu položku trošku nějak přidusit, trošku přinutit ty ministerstva šetřit, šetřit na sobě, u sebe, prostě ať je recese, expanze, ať jsou daňové příjmy výborné, nebo špatné, je to pořád to samé.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to znamená, že podle vašeho názoru, pane Michle, spějeme ke státnímu bankrotu?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Ano, podle mě k tomu spějeme. Není to poplašná zpráva, ale prostě pokud se nic nezmění, tak k tomu bankrotu spějeme.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já vás nechci nutit do toho, abyste se stal nějakým prognostikem, ale přesto o možnosti státního bankrotu se mluví už dlouhou dobu, co probíhá ekonomická recese. Tak o jakém horizontu se hovoří? To je horizont 20 let nebo je to horizont 2 let?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Nikdo to neví. Bohužel, bohužel. Prostě ani já nedokážu přesně říct...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já vím, ale máme tady, v nejbližším okolí máme například Maďarsko nebo Litvu, Lotyšsko jako příkladné země, které mají velké ekonomické problémy. To nejsou nějaká, nějaká znamení, která říkají: "Tak tady už to začíná být opravdu extrémně vážné."

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
No, nejhorší je, že my jsme malý stát. My nejsme jako, jako Německo nebo Francie. Ty se můžou klidně dále zadlužovat a o jejich dluhopisy bude zájem. O ně nemám obavy. Ale my jsme v pozici malého státu. A u toho malého státu prostě vy nenapredikujete, kdy prostě ten investor řekne: "Stop, teď tedy malému státu já nevěřím." A to se může stát prostě příští rok, nebo to se stane za 10, za 15 let, kdy my budeme mít problém s penzemi hlavně nebo se stárnutím obyvatelstva. Čili, čili je to strašně moc zamotané. Já když si třeba sečtu všechny výdaje, co stály ekonomiky, všechny ty balíčky, všechny ty, všechny ty boje s recesí nebo s krizí, jak kdo to nazývá, tak, tak prostě to je velká suma peněz. Ale když k té velké sumě peněz přidám ještě jednu nulu navíc, tak to je to, co nás bude stát boj se stárnutím a vůbec s populačním vývojem, protože strašně stárneme, máme malou porodnost, čili to bude několikanásobný problém, co nás ještě čeká.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Možná ale rozložení do daleko více let.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Máte pravdu. Ale teď jsem mluvil o čisté současné hodnotě. Když já si vezmu, jakou současnou hodnotu má na příštích 30 let boj s touto krizí nebo recesí a boj se stárnutím populace, čili snažil jsem se to diskontovat všechny ty, všechny ty náklady a stáhnout k dnešnímu okamžiku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu ekonomický analytik Raiffeisenbank Aleš Michl. Dnes spolu obědvali na Pražském hradě prezident České republiky Václav Klaus a předseda české vlády Jan Fischer. Poté Václav Klaus měl určité prohlášení. Ve čtvrtém bodě říká: "Nemohli jsme se nedotknout hrozivého deficitu státního rozpočtu za rok 2009 a stejně špatných vyhlídek na rok 2010 a léta následující." A to je ta otázka. Jak dlouho je možno při, řekněme, současné ochotě politiků k nějakým razantním změnám na výdajové stránce očekávat, že ta neradostná situace veřejných financí bude přetrvávat?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Tak asi nejdůležitější je prostě si říct ten rok 2010. Bude teda dobrý, nebo špatný ohledně třeba daňových příjmů? Myslíte si, že porostou zisky firem? Jo. Pokud ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Počkejte, pane Michle, pojďme si to srovnat. Já se ptám. Myslíte si, že porostou zisky firem?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Tak já jsem chtěl pak, moje další odpověď by byla, já bych byl velmi opatrný v nějaký prognóze ze zisku firem. Nemyslím si, že firmy budou mít vyšší zisk, než mají třeba letos. Čili proto říkám. Ty daňové příjmy budou, strašně jsou zpožďující se vůči ekonomickému dnu. Čili i ten příští rok nebo letošní rok, i ten příští rok bude velmi slabý na daňové příjmy. Čili já si myslím, že ten problém se bude dál kumulovat a bude, bude letos, letos ještě akcelerovat ten problém veřejných financí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Abych tomu úplně rozuměl. Tak vzhledem k tomu, že podle toho, co říkáte, příjmová strana státního rozpočtu nebude nijak jaksi bohatá.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Je to neřízená střela, je to strašně velká neřízená střela, jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Bylo by velké překvapení, kdyby, kdyby ty daňové příjmy byly vyšší, než byly loni.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak podle této logiky prostě pro rok 2010 a pro rok, řekněme, 2011 můžeme očekávat podobné schodky blížící se 200 miliardám jako za rok 2009:

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Ano, a dokonce součástí toho návrhu státního rozpočtu, už teď vlastně schváleného na rok 2010 byl, byla i tabulka očekávaného vývoje veřejných financí pro příští 3 roky. A na příští, za dva roky máme mít deficit kolem 200 miliard stále a za 3 roky také kolem 200 miliard. Čili my třeba letos, letos jsme si to naplánovali o trošku níž než ten loňský rok, ale pak zase jedeme v té samé vlně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře. Na druhou stranu víme, že tato prognóza v zákoně o státním rozpočtu na rok 2010 byla psána ministrem Janotou s tím, kdyby politici neudělali žádná drakonická opatření na výdajové stránce, že by takto vypadalo. Kdyby tomu tak opravdu bylo, tak dělo by se něco opravdu špatného, byli bychom, řekněme, u zahraničních investorů rázem na černé listině nebo něco podobného?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Já si myslím, že by strašně, strašně zpozorněli. Ale nejenom zahraniční investoři, ale podle mě i naši občané by měli zpozornět, a to proto, protože do dvou let my budeme platit ročně jenom na úrocích 100 miliard korun, 100 miliard jenom na úrocích je jednou...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na úrocích ze státního dluhu.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Na úrocích ze státního dluhu prostě, aniž bysme zaplatili korunu státního dluhu, tak jenom úrok je 100 miliard korun. Což je, což je strašně, strašně, strašně velká suma. A my prostě v celé naší historii my nejsme schopni prostě si vydělat na splácení těchto, tohoto dluhu. My prostě financujeme státní dluh jenom tím, že si znova půjčíme. Čili my když máme splatnost dluhopisů, tak my v ten samý den musíme vydávat nové dluhopisy na to, abysme splatili ty předchozí dluhopisy prostě. Já když to řeknu trošku zjednodušeně, tak tady tomu se říká prostě tomuto systému letadlo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Česká republika jede v systému letadla?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Všichni v tom jedou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, tak v tom případě možná je všechno v pořádku. Když to dělají všichni, tak...

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Problém je, že my jsme ten malý stát, jo, a prostě teď si vemte, že budete mít, že budete mít letos spoustu dluhopisů, kam investovat peníze, a budeme mít na jedné straně německé, francouzské dluhopisy a na druhé prostě malé státy, typu České republiky a Slovenska. Samozřejmě my máme o trošku vyšší jakoby úročení, čili jsme, dáváme nějakou atraktivitu. Ale ta otázka je, jestli prostě nejdeme, nebude nás to stát strašně moc velké peníze, anebo jestli si ten investor neřekne: "Hele, já teď do toho rizika nepůjdu, já si radši koupím ty německé dluhopisy, budu teď konzervativní, protože se budu bát."

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ještě k systému letadlo. Systém letadlo vesměs udané, jaksi hry končí ve chvíli, kdy ta spodní hranice té základny dosáhne například objemu lidí v rámci republiky, tak pak už to prostě dál nejde.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Máme omezený počet států na zeměkouli. Pokud by opravdu, jak říkáte, všichni hráli hru letadlo, tak už bysme dávno museli narazit na určité limity.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
My jsme, že jo, celý finanční systém prostě narazil v roce 2007, 2008, jo, a bylo to zaplaťpánbůh, že narazil, každá krize je k něčemu dobrá. A prostě on se z toho teď musí, musí poučit. A já se bojím, aby prostě něco podobného, co se stalo americkému finančnictví, se nestalo prostě veřejným financím třeba v České republice.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Něco ještě horšího než to, co stalo Maďarům, to znamená státní bankrot?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Třeba, třeba státní bankrot nebo prostě i to, že my bysme se museli doprošovat Mezinárodního měnového fondu, což je prostě, což je prostě instituce sídlící ve Washingtonu, v Americe, a my bysme se ji museli doprošovat proto, aby nám, aby nám půjčil třeba na důchody, což si myslím, že by bylo strašně špatné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co by to podle vašeho názoru udělalo, protože když vezmeme minulý rok, tak s životní úrovní obyvatel České republiky se nic drastického nestalo, minimálně podle údajů Českého statistického ústavu. Tak kdyby došlo k variantě, že bychom se museli, jak říkáte, doprošovat u Mezinárodního měnového fondu. Stalo by se něco drastického s životní úrovní?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Já si myslím, že určitě, protože minimálně třeba 10, 20 procent úředníků by přišlo o práci, a to třeba ze dne na den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Státních úředníků.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Ano, ano, státních úředníků, jo, protože představte si, co se děje, my zavoláme do Mezinárodního měnového fondu, zažádáme o půjčku, přijede sem takzvaná mise, což je partička kravaťáků, kteří si sednou do Kramářovy vily a budou říkat premiérovi, co má dělat, kde má škrtat, čili první se začne na státu, prostě někteří lidé dostanou, dostanou prostě propustku, zkrátí se platy, zvýší se spoluúčast třeba, sníží se důchody, což jsou takové první opatření, které se realizují, pak následuje zvýšení daní.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Připomínám, že posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. A dnes mluvíme s ekonomickým analytikem Raiffeisenbank Alešem Michlem. Ještě jednou k prezidentu republiky Václava Klausovu. On kromě toho nějakého pěti či šestibodového resumé z toho dnešního oběda s Janem Fischerem také řekl větu, ve které sdělil, že nebude podepisovat, respektive že bude vracet zpátky Poslanecké sněmovně zákony, které by zvyšovaly ten naplánovaný schodek státního rozpočtu na rok 2010. Nebude tedy nakonec Václav Klaus zachráncem veřejných financí České republiky?

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Já si myslím, že pokud by se toho držel, tak by to bylo supr. Já prostě očekávám teď od každýho poslance, aby prostě když přijde s nějakým návrhem, tak ať ten návrh je rozpočtově takzvaně neutrální, čili vyvážený. Já nemůžu si prostě jenom navyšovat výdaje, anebo snižovat příjmy. Ten návrh prostě by měl být, jo, já chci tady přidat, já jsem sociální třeba demokrat, chci tady přidat něco, ale taky musím, musím, musím prostě říct ve stejné, ve stejné, ve stejné větě nebo v souvětí, kde prostě uberu, a prostě přinášet ty návrhy vyvážené. To bych teď očekával od politiků. Já nečekám žádnou reformu, že se stane, ale aspoň ty vyvážené návrhy. To by bylo supr.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, vy sám máte ne zkušenost s politikou, ale pracoval jste pro dva bývalé vicepremiéry vlády pro ekonomiku, pro Martina Jahna a poté pro Jiřího Havla. Tak vy přece víte, jak obtížné je toto, řekněme, striktně logické, exaktní a ekonomické hledisko uplatnit na politiku, notabene, 5 měsíců před sněmovními volbami.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Já jsem 2 roky pracoval ve státní sféře, a právě proto se ze mě stal trošku ten skeptik, a právě proto říkám, že asi si budeme muset projít tou žumpou na to, abysme se doopravdy vnitřně ozdravili a získali nějakou vůli něco vůbec dělat, protože všechno to je o vůli. Prostě vůli, vůli k reformám, o ničem jiném to není.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jinak řečeno, abychom tu dnešní debatu ukončili, rok 2009, který byl bezesporu z ekonomického hlediska krizový a byla, probíhala ekonomická recese a pravděpodobně stále ještě probíhá, tak nebyl dostatečnou ranou pro Českou republiku.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Řekl bych, že ne. 2007 to byla jízda na dopingu, 2008 byl infarkt, šli jsme nahoru, dávali jsme ty balíčky. Teď to bude prostě plastická chirurgie. Čili my se trošku změníme. Je to stejný, jako, jako když si nějaká modelka dá třeba botox, jo, čili prostě trošku, trošku se změní, ale vnitřně ta modelka zůstane úplně stejná, a to si myslím, že nás bohužel teď čeká.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Aleš Michl, ekonomický analytik Raiffeisenbank byl hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu, co by úvodní pořad v rámci Dvaceti minut možná neskončil úplně optimisticky pro Českou republiku, ale na druhou stranu uvidíme, jak se všechno bude dál vyvíjet. Pane Michle, díky za vaši návštěvu a za vaše komentáře. Na shledanou.

Aleš MICHL, ekonomický analytik Raiffeisenbank:
Držím palce a děkuji.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu. Přeji příjemný podvečer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: mav
Spustit audio