Marie Walburga se navždy zapsala do paměti kunínských
Kunínskou zámeckou paní nazývali první dámou evropského osvícenství. Ve svém sídle zřídila školu, kterou navštěvovaly děti všech sociálních skupin a vyznání. Na dobu strávenou v její péči rád vzpomínal i František Palacký.
„Jedná se o ženu, o které se mluvilo jako o ‚první dámě evropského osvícenství‘. Na Kravařsku, tak se nazývá národopisná oblast kolem Kunína, se jí neřeklo jinak než ‚naše dobrá hraběnka‘,“ uvedl kunínský kastelán Jaroslav Zezulčík.
Jmenovala se Marie Walburga z Waldburg-Zeilu a vyprávěl mi o ní právě Jaroslav Zezulčík před jejím portrétem v komnatě, která jí kdysi sloužila jako ložnice. A začal přímo románovým dramatem jejího života.
„V průběhu několika málo let jí zemřely tři malé děti. Také se jí rozpadlo manželství, kdy ji v době krize opouští manžel. Propadla depresím a chtěla opustit tento svět. Její manžel s sebou odvedl do Německa jejího posledního syna, který v 18 letech tragicky zahynul po pádu z koně. Hraběnka pak na radu svobodných zednářů založila tady na zámku vzdělávací ústav a celý svůj život potom zasvětila tomuto poslání,“ řekl kastelán.
Škola, kterou založila na svém zámku v Kuníně, jenž se tehdy jmenoval německy Kunewald, byla v mnohém výjimečná tehdy a byla by, myslím, výjimečná i dnes. „Poprvé zde byl zaveden tělocvik a gymnastika v zámeckém parku. Poprvé zde bylo zavedeno veřejné očkování proti neštovicím. Vyučovaly se zde cizí jazyky, ale také hudba,“ přiblížil Jaroslav Zezulčík.
Byla to i škola nesmírně tolerantní. „Po vzoru slavných německých a filantropických ústavů byla na konci 18. století naprosto prodchnuta duchem tolerance. Studovali tu Češi, Němci, židé, katolíci, evangelíci a chlapci a dívky všech sociálních tříd, od dětí poddaných až po děti šlechticů,“ vysvětlil kastelán.
Dokonce i zámecký kostel, který nechala hraběnka Walburga vystavět v empírovém slohu po vzoru kostela ve Slavkově, byl určen pro všechna vyznání. Nicméně na druhou stranu byla hraběnčina škola velmi přísná. „Začínala v 5 ráno a končila v 7 hodin večer. Děti se roto vyučovaly velmi dlouho. Výuka ovšem probíhala v zámeckém parku a hraběnka například podnikala výlety, které trvaly i tři týdny. Jezdila s dětmi stanovat třeba na Lysou horu nebo na Radhošť,“ přiblížil Jaroslav Zezulčík.
Jak to na škole vypadalo, si můžete udělat představu v pokojích prvního patra, vybavených nábytkem z doby pozdního empíru. Tam se kdysi vzdělávali studenti „dobré hraběnky“. Jak zjistil kastelán, osudy žáků bývaly ovšem leckdy taky románové.
„Byli vychováni pro budoucí dráhu učitelů, ale děti, které se přihlásily o pobyt na zámku, protože tu i spaly, nejen se vzdělávaly, se už netoužily vrátit do tehdejších učitelských pastoušek. Tyto děti pak hraběnka také zaopatřovala a nabídla jim vzdělání na univerzitách a na akademii výtvarných umění ve Vídni. Děvčata-sirotky pak provdávala do lépe situovaných šlechtických a měšťanských rodin,“ upřesnil Jaroslav Zezulčík.
Škola dobré hraběnky Walburgy byla za kancléře Metternicha roku 1814 zrušena. Nicméně osvícená aristokratka ji i tak provozovala až do své smrti v roce 1828. A zámek nakonec odkázala jednomu ze svých studentů, kterého adoptovala jako vnuka, vesnickému chlapci Emilu Schindlerovi.
Na kunínské škole hraběnky Walburgy získal své vzdělání také jeden významný český obrozenec. „Právě zde v německém Kunewaldu získal počátky svého vzdělání nikdo jiný než otec českého národa František Palacký, který později už jako zralý muž napsal do svého životopisu, že doba trávená v Kuníně byla ‚krásný jarní čas života mého‘,“ dodal kastelán.
Zobrazit zámek v Kuníně na větší mapě
