Radio Luxemburg je hodnota, která trvá
Přiznejme si, snad trochu neskromně, že rozhlas je mocné medium. Před sametovou revolucí přinášela informace o dění za železnou oponou a o drolícím se socialistickém systému hlavně západní rádia jako Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Významnou úlohu v zemích střední a východní Evropy ovšem hrála i stanice, která nevysílala politické komentáře a informace o životě na západě. Jmenovala se Radio Luxembourg.
Radio Luxembourg se dalo chytit na střední vlně - nejdřív 1191 a od 50. let na vlně 208 metrů. Mluvila anglicky, německy a francouzsky. Její vysílání trvalo skoro 60 let. Pro západní svět to byl zcela nový druh rozhlasového programu. Rockové rádio, které ještě v Británii ani jinde nikdo neslyšel. Nejnovější desky se z Londýna do Lucemburku vozily letadlem. Pro státy východního bloku to bylo po válce jedno z mála spojení se světovou moderní hudební scénou. Byl to jeden ze symbolů svobody.
Ani sama tato stanice si tehdy asi přesně neuvědomovala, jakou roli v životech Východoevropanů hraje. Vlastníka tohoto rádia společnost RTL proto překvapil zájem médií z postkomunistických států o historii této stanice.
"Upřímně řečeno ano, protože ve stejnou dobu se na nás obrátilo několik médií z Polska a také od vás a chtěli mluvit o historické úloze Radia Luxembourg. Chtěli najít tehdejší moderátory. Udivilo nás, jak v lidech povědomí o této stanici přetrvává. To nám potvrdilo, že to je stále známá značka. Hodnota, co trvá," řekl mi zástupce ředitele sekce vnější komunikace RTL Oliver Fahlbusch. A ještě se pochlubil.
"Minulý rok dokonce pořádal zdejší polský velvyslanec recepci, aby poděkoval Radiu Luxembourg za příspěvek ke svobodě a k šíření kultury i za železnou oponou," řekl.
Ano, Radio Luxembourg se poslouchalo zvláště v Československu, Polsku a východním Německu. Jedním z těch, kteří v něm posluchače oslovovali od roku 1979, byl i bývalý americký voják z posádky ve Frankfurtu Benny Brown. Na lucemburském rádiu RTL vysílá dodnes ve všední dny večer. I o třicet let později z něj skrz rozhlasové přijímače srší proud energie a optimismu. Uvědomoval si tehdy na počátku 80. let, jakou je Radio Luxembourg pro posluchače v socialistických zemích ikonou?
"V jistém ohledu ano. Věděli jsme, že máme velmi výkonný vysílač středních vln v Marnachu. Přes milión wattů. To nám umožňovalo zasáhnout i posluchače v Československu, Polsku a na východě Německa. Od lidí jsme odtamtud dostávali i dopisy. Když jsem si některé z nich četl, říkal jsem si: 'Ty jo, to je úžasné. Ti lidé nás tam poslouchají.' Psali nám lámanou angličtinou. Angličtinou, kterou se naučili z rádia. To bylo zkrátka něco. Bylo to hodně povzbuzující," vzpomínal Benny Brown.
Pro lidi za železnou oponou jste byli naopak povzbuzením vy, opětoval jsem Bennymu Brownovi poklonu. Mohli jste jim dát nějak najevo, že o nich víte? Že jejich dopisy dorazily?
"Věděli jsme, a byla to i strategie společnosti RTL, že nemůžeme moc troubit do světa, že máme posluchače ve východní Evropě. Šlo o jejich bezpečnost. Nemohl jsem říct 'Díky těm nebo oněm posluchačům v Praze', protože bych je dostal do problémů. Měli jsme dovoleno je pozdravit jménem, ale nepoužívat žádná příjmení a adresy," přiblížil Benny Brown.
Z té doby mám na Radio Luxembourg jednu vzpomínku. Když moji rodiče na konci 70. let pořídili první kazetový magnetofon a doma jsme jej zkoušeli, myslel si můj tehdy skoro 80letý dědeček, že je to nové rádio a radil nám: "Chyťte tam Luxembourg, tam hrajou príma šlágry." Věděl, o čem mluví.
Radio Luxembourg 208 definitivně ukončilo vysílání z pozemních antén na konci roku 1992. Nastupovaly jiné komerční projekty.
Moderátor Mike Hollis tehdy 30. prosince 1992 děkoval jménem všech tehdejších i předešlých pracovníků Radia Luxembourg posluchačům a věřil, že jejich "Laxík" zůstane hluboko v jejich vzpomínkách. Stalo se. A slušelo by se říct: My vám také děkujeme.
