Adam Borzič: Od ezo úniku ke spiritualitě bdělosti

17. květen 2022

Reakce na covidovou krizi i válku na Ukrajině mají jeden shodný rys. Část ezoterické scény zaujala k oběma tématům postoj zahrnující různé stupně popírání reality, napájený těmi nejbarvitějšími konspiračními teoriemi a alternativními pravdami. Zatímco v případě pandemie bylo možné ještě některým východiskům rozumět, v případě války na Ukrajině jde už do nebe volající ignoranci.

Lze pochopit, že stoupenci alternativní medicíny mohou mít odlišný názor na léčení covidového onemocnění, i když některé argumenty působily podivně. Uvítal bych však, kdyby se někteří omluvili za strašení totalitou, která, jak vidíme, nenastoupila.

Čtěte také

Mlžení kolem ruské agrese na Ukrajinu působí děsivěji. Zdá se, že s určitým typem světonázoru kráčí odpor k faktům. Jak jinak vysvětlit, že některé celebrity ezo scény tvrdí, že co se týče války na Ukrajině, nemáme dostatek informací, jakkoli jich máme očividně dost.

To, co spojuje postoje části ezo scény vůči pandemii a válce, je odpor k systému za každou cenu. Zdá se, že nepřítelem se tu stává sama skutečnost. Domnívám se, že tato nechuť k realitě má původ v mlhavosti tohoto typu duchovnosti, kterou definuje také odpor k vědě, politice a kultuře. Jistě, politika, věda, ani kultura nejsou hlinění bůžci, před nimiž se musíme plazit v prachu, ale současně by nás měla tato trojitá negace varovat. Je vždy znamením, že s podobnou spiritualitou není vše v pořádku. Když se ponoříme hlouběji, zjistíme, že společným jmenovatelem je tu snaha uniknout z náročné skutečnosti. Tento eskapismus není vlastní jen některým alternativním spiritualitám, ale i všem fundamentalistickým směrům, které unikají do vybájené minulosti.

Čtěte také

Bylo by chybné, kdybychom na tyto jevy reagovali jakýmsi neo-osvícenským karatelstvím, které se v časech covidu tu i tam objevovalo. Jeden můj učitel mě, po vzoru Tomáše Akvinského, vedl k tomu, abych ideje, s nimiž nesouhlasím, bral ad optima partem – z té nejlepší strany. Neboť i únikové spirituality kladou naší civilizaci závažné otázky. Tyto otázky sice nejsou formulovány zřetelně, ale leží v základu této vzpoury.

Pokud bychom tyto skryté otázky pouze odmítali, rovněž bychom z reality unikali. Neboť potřeba tak masivního popření v sobě zahrnuje pravdivý element. Naše racionalitou a pragmatismem se pyšnící společnost si zatím neporadila s válkami, bědným stavem přírody, ani s hrozivými sociálními rozdíly. Svět není v pořádku.

Čtěte také

Na rozdíl od fanatiků všeho druhu se však nedomnívám, že churavost světa má jediné řešení. Avšak spiritualitu, která je člověku přirozená jako je psovi vlastní štěkot, abych parafrázoval renesančního filosofa Marsilia Ficina, nelze z pomyslných léků na světabol vyloučit, aniž bychom tím neutrpěli. Nemusíme se hlásit k žádnému konkrétnímu náboženství, aby v nás zůstávala touha po hlubině života. A je zřejmé, že lidská bytost, má-li být celistvá, si s pouhou racionalitou nevystačí. K lidskosti patří i tělesnost a emotivnost, k etice potřebujeme i estetiku, k zevnímu náleží i niterné, viditelné vyžaduje doplnění v neviditelném. A to vše obsahuje zdravá spiritualita.

Jak ale rozlišit zdravou spiritualitu od spirituality úniku? Tu zdravou bych nazval spiritualitou bdělosti, a je lhostejné, zda se s ní setkáme v tradicích, nebo na nevyšlapaných cestách. Sama sebe nedefinuje záporně, ale pozitivně. Z principu nemůže být anti-intelektuální, anti-vědecká či anti-kulturní. Vědecké a společenské přístupy nepopírá, ale doplňuje a prohlubuje.

Čtěte také

Aby byla celistvá, musí zahrnovat tři aspekty: mystický, magický a prorocký. Mystikou nemíním plácání o nerozlišitelné jednotě, ale hlubinou zkušenost propojení života, vědomí zázraku stvoření – touhu po Lásce, která hýbe sluncem i hvězdami. Magií nemyslím prostomyslné protivědecké myšlení, ale smysl pro tajemství a kouzlo reality, cit pro její nesamozřejmost a nevyzpytatelnost. A proroctvím nemám na mysli posedlost věštěním kdovíjakých hrůz, ale nasazení ve prospěch nejzranitelnějších. Potřebu soucitu a smyslu pro spravedlnost, bez nichž je každá spiritualita prázdná.

Taková spiritualita je bdělá ke všem rozměrům života. Zahrnuje život v celku, osobní úsilí i smysl pro potřeby společnosti. A pochopitelně je radikálně biocentrická, odpovědná k přírodnímu životu. S takovou spiritualitou se lze potkat mezi ekologicky orientovanými křesťany, angažovanými buddhisty, nebo feministicky orientovanými novopohankami, mezi hlubinnými ekology a aktivistkami a mnohými dalšími. Oproti ezo-únikové spiritualitě by právě taková duchovnost měla být ve společnosti více slyšet.

autor: Adam Borzič
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.