Alena Scheinostová: Novoroční počty
A zase počítáme. První, druhá, třetí vlna, třetí, čtvrtý, pátý PES, ixtý ministr zdravotnictví, o tři tisíce víc než před týdnem, o čtyři víc než v sobotu, první dávka, druhá dávka, další schválená vakcína. Počítáme hospitalizované, zemřelé, ty, které museli ke kremaci převézt do jiného okresu, protože v tom domovském se prostě nevešli.
Také mám svoje koronavirové počty. Jsou díky Bohu trochu veselejší a spíš než tragické jsou prostě otravné. Počítejte se mnou: Jedenáct měsíců – to znamená dobu, kdy střídavě mám a nemám doma sto procent svých lidí a všichni se musíme podělit o jeden internet, jeden životní prostor, jedny zásoby z ledničky a jednu toaletu.
Čtěte také
330 je odhad koláčů, bábovek, štrůdlů a perníků, které jsem za ten čas upekla, aby bylo co snídat a nemuselo se tak často do krámu. O něco nižší číslo bude za obědy, řekněme 250, protože sem tam přece jen šlo některé dítě do školy a najedlo se tam. Ale zase si tu dvě stě padesátku vynásobme čtyřmi, aby to sedělo na počet porcí.
Přibližně pětačtyřicetkrát vyšly za tu dobu mé domovské noviny a v každých z nich jsem měla průměrně šest textů. Kolikrát jsem v nich použila slovo koronavirus, to se nedopočítám. Je dlouhé, zabere dost místa, takže jsem právě tolikrát zaplakala, když jsem kvůli němu musela škrtat slova jiná a útěšnější.
Snadněji se zas počítají jiné věci a na některé stačí prsty na rukou. Na návštěvy restaurací si vzpomenu adresně, bylo jich za tu dobu šest, z toho jeden výlet do hor, jedna svatba, dvoje narozeniny a dvoje „dám si jen něco menšího a kafe“, které se nakonec stejně vyšplhalo na obvyklých pár stovek.
Čtěte také
Dvacet parkování zadarmo, když byly zjara v Praze zrušené placené parkovací zóny, a jedno s pokutou, když bylo zrušené to zrušení a já na to úplně zapomněla. Mimochodem mě to stálo čtyři sta korun. Pouhých osm cest za jedněmi a dvě za druhými rodiči, protože přece jen jsou ta riziková skupina, vy-víte-nad-kolik let. Dvě karantény, jedna hospitalizace – a pak už snad jen princezna a půl království k tomu.
Na počty jsem nikdy nebyla. Ale koronavirový stereotyp ze mě pomalu činí statistika – amatéra, právě tak jako amatérskou viroložku, učitelku, ba i prorokyni a takřka profesionální kuchařku a uklízečku.
Nestěžuji si – bylo by to nefér vůči těm, kdo třeba vinou téhle nevyzpytatelné potvůrky někoho právě oplakávají, tím spíš vůči takovým, kdo mají naloženo tolik, že je pro ně pandemie sotva postřehnutelnou vlnkou v kalu, ve kterém musejí žít. Jen si tak pro sebe bilancuji. Konec konců je začátek roku a tomu trocha toho účtování sluší.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
