Americké Lidice: Na památku vyhlazení Lidic vznikala městečka po celém světě
Mexiko, Brazílie, Kuba, Venezuela nebo Izrael - všude tam najdete na mapě jedno povědomě znějící jméno: Lidice. Po celém světě vyvolal odezvu tragický osud středočeské obce, kterou v červnu 1942 nacisté vyhladili v odvetě za atentát na Reinharda Heydricha. Na znamení solidarity s oběťmi masakru začala vzápětí vznikat stejnojmenná městečka a obce. Jedna z prvních vyrostla ve Spojených státech, nedaleko Chicaga.
„Na pámátku Lidic v Československu, jejichž obyvatelé zemřeli dílem nacistické brutality 10. června roku 1942. Nikdy nezapomeneme. Pravda zvítězí." Tak zní nápis na žulovém pomníku v prvních amerických Lidicích. Památník vyrostl v podstatě okamžitě po vyhlazení Lidic, dnes ho obklopuje malý růžový sad, rodinné domky a poklid venkovské čtvrti, která se stala součástí městečka Crest Hill.
Jeanne Juricicová byla tehdy malé dítě. O rozhořčení a pobouření nad zločinem ve vzdáleném Československu toho ale mnoho věděla od rodičů, kteří jí k památníku coby malou často vodili. Blízce se přátelili s mužem, který byl jednou z hlavních postav amerických Lidic.
„Dominic Romano byl developer, který tu budoval rezidenční čtvrť. Vyhlazení Lidic ho tak pobouřilo, že bez zaváhání věnoval půdu, na které památník stojí. Jeho odhalení se účastnily desetitisíce lidí," A celé čtvrti se brzy začalo říkat Lidice, nebo po zdejším Lidis - připomíná někdejší učitelka Jeanne, která údržbě památníku zasvětila prakticky celý život, přestože - na rozdíl od mnoha obyvatel v okolí Chicaga -nemá žádné české kořeny.
V místní knihovně je malý archiv věnovaný Lidicím. Fotografie, dokumenty, výstřižky - snímky z odhalení v roce 1942 zachycují desetitisíce viditelně pohnutých tváří. Spoustu lidí svedla dohromady i připomínka o pětadvacet let později.
Jak ale Jeanne Juricicová říká, povědomí se postupně vytrácelo. Lidice pohltilo město Crest Hill, a o osudu jejich českého předobrazu vědělo jen pár zasvěcených. To se ale dnešní radnice rozhodla změnit.
Pro Tinu Oberlinovou jsou Lidice součástí života prakticky od chvíle, kdy se naučila chodit. Dnešní radní Crest Hillu vyrostla v domku z červených cihel pár kroků od památníku. V malém parčíku vedle pomníku si jako dítě hrála, vedle něj se učila jezdit na kole. Možnost, že by se vzpomínka na československé Lidice vytratila z obecného povědomí, energická žena nepřipouští.
„Pokud si nepřipomínáte historii, jste na nejlepší cestě ji opakovat. A zločin v Lidicích se nikdy opakovat nesmí. Proto si ho musíme připomínat i tady," říká mi Tina, která spolu s několika dalšími neúnavně pořádá pietní akce, diskuse ale i promítání dokumentů. A postupně se jí daří vzpomínky oživovat.
„Každý rok sem přichází víc a víc lidí. Snažím se, aby jich přibývalo a aby hlavně místní lidé chápali, proč tu památník stojí a co vlastně připomíná," říká Tina, která je rozhodnutá udělat všechno proto, aby Lidice pro celé široké okolí znamenaly mnohem víc, než konečnou zastávku linky autobusu v malé čtvrti ze 40. let.
Po Lidicích se nejmenují jenom obce. Vzpomínka na nacistické běsnění se ujala také jako ženské jméno, které bylo populární především v Jižní a Střední Americe.