Americký Senát obviňuje CIA ze selhání v Iráku

Předseda senátního výboru Pat Roberts prohlásil na tiskové konferenci, že americká zpravodajská služba CIA v tomto případě evidentně "selhala" a obvinil ji, že - cituji - "trpí zvrácenou podnikovou kulturou", neboť ignorovala důkazy, které nezapadaly do jejích předem utvořených názorů a hlavně představ, že Irák musel mít k dispozici zbraně hromadného ničení.

To je samozřejmě kardinální záležitost, protože obava, že Sadámův režim tyto zbraně použije proti Západu, byla též hlavním a nejdůležitějším důvodem války. Jak poznamenal na téže tiskové konferenci ve Washingtonu demokratický senátor John Rockefeller, americký Kongres by nejspíš "nedal souhlas" k válce v Iráku, kdyby tehdy věděl to, co nyní.

Závěrečná zpráva z vyšetřování senátního výboru pro zpravodajské služby klade jednoznačně vinu dosavadnímu vedení CIA a jmenovitě jejímu dlouholetému řediteli Georgi Tenetovi, který podle senátorů nese za tato selhání osobní odpovědnost a který, jak víme, zřejmě právě kvůli tomu na svoji funkci teprve nedávno (a překvapivě) sám rezignoval.

Zavádějící informace zpravodajské služby tak podle zprávy pomohly rozpoutat krvavý a nákladný válečný konflikt, k němuž by jinak vůbec nemuselo dojít. Zpráva senátního výboru konkrétně obviňuje George Teneta, že jako nejvyšší představitel americké zpravodajské služby zneužíval svého postavení, když "zabraňoval" odlišným názorům a jinému výkladu ověřených faktů, aby se také dostaly k politickému vedení. A zároveň prý nedostatečně vysvětloval politickým představitelům, jaké nejistoty a nepřesnosti se mohou skrývat v odhadech CIA tamní situace.

"Prezident a Kongres poslali vojsko do války na základě informací zpravodajské služby a tyto informace prostě nebyly správné," podotkl předseda senátního výboru Pat Roberts.

Zpráva z vyšetřování má 400 stran a postupně vyvrací prakticky všechna tvrzení zpravodajské služby, která v té době vedla k rozhodnutí zahájit válku v Iráku. Například ještě v říjnu roku 2002 CIA tvrdila, že irácký režim vlastní chemické a biologické zbraně a že prý znovu zahájil vývoj jaderných zbraní. Tato tvrzení se ovšem později vesměs nepotvrdila.

Zpráva senátorů také obviňuje vedení CIA z toho, že po odchodu zbrojních inspektorů OSN z Iráku v roce 1998, neměla služba na místě žádného vlastního agenta a musela se proto spoléhat pouze na informace agentů cizích zpravodajských služeb o tom, co se uvnitř Iráku děje. Ani námitku CIA, že by bylo velmi obtížné takového agenta v Iráku umístit a pak udržovat jeho krytí před spojeneckou invazí, američtí senátoři neuznali. Tato skutečnost podle nich jen dokazuje potřebnost zásadně změnit vnitřní organizaci práce CIA.

Senátní vyšetřování také vyloučilo podezření, že by na zpravodajskou službu v době před válkou v Iráku vyvíjeli nátlak sami politikové a že by ji snad nějak ovlivňovali svým zadáváním zpravodajských úkolů. Tímto závěrem senátní výbor ovšem nepotěšil politické odpůrce nynějšího amerického prezidenta George Bushe, kteří tvrdí, že jeho vláda působila na CIA nepřímo a nutila ji tak vydávat pokroucené informace, aby - jak říkají - "vyhověla svým pánům".

Závěry senátního výboru ovšem vůbec neznamenají konec veřejné debaty o tom, co vedlo k válce v Iráku a také evidentnímu selhání americké zpravodajské služby už před 11. zářím 2001. Jak v případě údajných iráckých zbraní hromadného ničení, tak v případě dosud největšího teroristického útoku na Spojené státy pracovala CIA s chybnými anebo nedostatečnými informacemi a byla pak skutečným vývojem zaskočena anebo nedokázala včas před reálným nebezpečím varovat.

Tuto skutečnost si nyní nepochybně uvědomují nejen senátoři a členové Kongresu, ale budou na ni muset reagovat i oba prezidenští kandidáti. A je téměř jisté, že CIA čeká důkladná vnitřní reorganizace, ať už bude od příštího roku obyvatelem Bílého domu kdokoli.