Milada Horáková: Padám, a jdu s hlavou vztyčenou

Milada Horáková při závěrečné řeči - Foto:  Národní filmový archiv

Milada Horáková při závěrečné řečiFoto:  Národní filmový archiv

Před 62 lety byla popravena Milada Horáková. Jako jedinou ženu ji komunisté v tehdejším Československu odsoudili k smrti z politických důvodů. Ve vykonstruovaném procesu byli k smrti odsouzeni další tři lidé, Milada Horáková šla na popraviště jako poslední z nich.

Nechvalně proslulý politický proces nebyl ničím jiným než vykonstruovaným divadlem, které mělo sloužit k zastrašení odpůrců režimu i samotných obyvatel Československa. Ze záškodnického spiknutí proti republice bylo obviněno a dopředu odsouzeno třináct lidí. Další desítky, stovky a tisíce následovaly v přímé či nepřímé souvislosti s tímto procesem, který byl připraven podle sovětského modelu. 

Zatýkání začalo v září 1949 a 31. května 1950 začal za velké propagandistické kampaně soudní proces. Za devět dní byl vynesen rozsudek, který byl stanoven několik měsíců dopředu a u jednotlivých odsouzených také několikrát změněn. 

Důležitou roli v průběhu soudního líčení měla pochopitelně média, především rozhlas a tisk. Televize v té době ještě nevysílala, nicméně zachován je i několikahodinový obrazový záznam. Rozhlas o procesu informoval několikrát denně a po sestříhaném záznamu i během něj následoval rozhlasový komentář, který se plně ztotožnil s výroky prokurátorů a znovu odsoudil obviněné. 

 

Rozhlasový komentář k průběhu procesu

Vložit na svůj web

V novinách si mohli občané přečíst nejen přepsané výpovědi obžalovaných a řeči prokurátorů, ale i vzkazy od svých uvědomělých spoluobčanů, kteří do jednoho žádali nejtěžší a spravedlivé tresty pro všechny obžalované "zrádce" a slibovali režimu, že budou o to víc s radostí a pílí pracovat, aby socialismus zvítězil nad "imperialisty a krutým kapitalismem". 

Když zaslepení střídá hloupost a závist 

"Společný poslech procesu na venkově" (Rudé právo, 1950) - Foto:  archiv

"Společný poslech procesu na venkově" (Rudé právo, 1950)Foto:  archiv

Stejně tragickou roli jako rozhlas a tisk tak sehrál v celém procesu hlas lidu. „Tisíce rezolucí podepsané miliony lidí“, jak sám režim pyšně hlásil, nebyly jen výsledkem zastrašující kampaně, ale čirým fanatismem, hloupostí a závistí. Jaký je to pohled do minulosti, kde lidé doslova dychtí po trestu smrti pro obviněné ze „špionáže“ v čele s ženou, která prošla nacistickým vězením, byla mučena, a přesto byla odhodlaná dál hájit zájmy své země i nespravedlivě stíhaných. Československý národ se v této době zapletl s ďáblem více, než během nacistické okupace. Mnozí si to neuvědomují dodnes, někteří svých činů litují. 

Rezoluce požadující nejtvrdší a spravedlivý trest byly publikovány denně v novinách. Že oním spravedlivým trestem je myšlen trest smrti, bylo pochopitelné. 

 

Rozhlasové vysílání o rezolucích požadujících tvrdý trest pro obviněné

Vložit na svůj web

3. června 1950, tedy čtvrtý den procesu, vyšel na titulní stránce Rudého práva článek s nadpisem „Pracující lid vyjadřuje své rozhořčení nad zločiny velezrádců“, 7. června následuje článek „V tisících resolucí odsuzuje náš lid bandu špionů a velezrádců“. 9. června, tedy den po vynesení rozsudku Rudé právo publikuje článek „Nesmírné opovržení našeho lidu stíhá zrádce“. 

Prokurátoři: Fanatický projev a výsměch 

Mluví prokurátorka Ludmila Brožová – Polednová
„A pětiletka, to je nejkrásnější mírová řeč. V tisících rezolucí, které dostáváme, s hnusem se odvrací náš lid od těchto zrádců, a naše dobré ženy a mámy se ptají: ´Kam jste daly srdce, vy obžalovaná Horáková, Kleinerová, Zemínová?´“ 

 

Řeč prokurátorky Ludmily Brožové

Vložit na svůj web

„Občané soudci, jménem lidu, suďte zrádce, chraňte mír!“ 

Rozsudek byl vynesen 8. června 1950. K trestu smrti byli odsouzeni: Milada Horáková, Oldřich Pecl, Jan Buchal a Záviš Kalandra. Dále padly tři tresty doživotí a další byli posláni do vězení v délce od 28 do 15 let. Všem byl zkonfiskován majetek a byla jim odebrána občanská práva. 

 

Rozhlasové oznámení o vynesení rozsudku

Vložit na svůj web

 

Čtení rozsudku u soudu

Vložit na svůj web

"Rozsudek nad velezrádci vykonán" (Rudé právo, 1950) - Foto:  archiv

"Rozsudek nad velezrádci vykonán" (Rudé právo, 1950)Foto:  archiv

„…a odsuzují se za to…doktorka Milada Horáková: k trestu smrti, Jan Buchal: k trestu smrti, doktor Oldřich Pecl: k trestu smrti, Záviš Kalandra: k trestu smrti…“ 

Každé divadlo má svého režiséra 

Dnes víme pochopitelně mnohem více informací než dříve. Víme, že obžalovaní i svědci se učili mnohé pasáže svých výpovědí doslova nazpaměť a před samotným vystoupením u soudu si je spolu s vyšetřovateli zkoušeli. Z dochovaných rozhlasových záznamů je pak také patrné, že svědek i prokurátor dopředu vědí, jaké otázky a odpovědi zazní. 

Víme, že rozhlasové vysílání procesu bylo sestříhané a celé hodiny výpovědí obžalovaných zůstaly pro posluchače utajeny. Víme, že i přes brutální zacházení, fyzický a zejména psychický nátlak si mnozí obžalovaní zachovali u soudu svou čes,t a zejména Milada Horáková byla obdivuhodně silná až do posledních chvil. 

Víme, že po vynesení rozsudků zazněly hlasy ze společnosti, že trest smrti měli dostat všichni, dělníci si na protest dávali další závazky práce či dokonce vyhrožovali stávkou, pokud tresty nebudou tvrdší. 

Víme, že i přes nespočet žádostí o milost z celého světa, včetně té od Alberta Einsteina, prezident Klement Gottwald neustoupil. 

Bohužel dnes i víme, že Milada Horáková umírala téměř 15 minut, při kterých ji kat tahal za nohy a postupně ji dusil, a nebyl ji tak zlomen vaz, jak si mnozí mysleli. Víme, že na popraviště šla jako poslední, a přesto „s hlavou vztyčenou“. 

Autor:  Dita Křížová

Nové články v rubrice

O archivu

Tento web vám nabízí to nejzajímavější, co má Český rozhlas ve svém archivu.


Jelikož se historie rozhlasu nejednou významně protnula s událostmi osudovými pro celou zemi, snažíme se z bohatého fondu ukázat co nejvíce.

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas